Akci s více či méně poetickým názvem Pohádková bitva tam organizují Rytíři Mělničtí, šestiletá skupina historického šermu, nadšenci pro vše spojené s dobami dávno minulými. „Škrdlovice máme rádi, je to tu mnohem komornější, než jsme od nás z Mělníku zvyklí," říká vedoucí skupiny Petr Pátra. „Je ale pravda, že předloni, když jsme zde byli poprvé, nás překvapila dvoutisícová účast," dodává jedním dechem Pátra. Bitva je zde podruhé, Mělničtí ji tu mají v plánu pořádat každý druhý rok.

Svůj úkol mezi rytíři dostal i kněz Štefan Brinda, správce krucemburské farnosti, pod níž Škrdlovice spadají. „Budu jim před bitvou žehnat," vysvětluje. „Chci ale zdůraznit, a to i samotným rytířům, že nežehnám jejich zbraním, ale životům. To je důležité si uvědomit," zdůrazňuje Brinda. Na svoji roli se důkladně připravil. „Mám připravený text z modlitební knihy vojáka z roku 1941 a také modlitbu z roku 1824," popisuje kněz.

Vojáci se rovnají do řady, je jich tu na šedesát, celkem asi z devíti skupin podobných té z Mělníku. Když kněz předčítá slova modlitby, většina pokleká. A pak to začíná. První výstřely z kanónu, první rány mečem. „Králové modrého a žlutého království si navzájem zničí latríny. Bojují proto o tu jedinou, která zbyla, v hostinci. Hostinská je však donutí se usmířit a oni společně táhnou proti zlému čaroději Čojkovi, který usiluje o zrušení hostince. Toho přemohou a nakonec spojí své rody. Ze žluté a modré barvy jejich království vzniká modrožlutý škrdlovický znak," popisuje Pátra scénář bitvy šité Škrdlovicím na míru. „Já jsem byla hostinská, která se změnila v ramboženu," usmívá se Ivana Mašitová v černobílém kostýmu. „Členkou Mělnických sice nejsem, ale najímají si mě jako herečku," dodává.

NEJLEPŠÍ JSOU MEČE

Příchozí jsou nadšení. Nejen z bitvy, ale ze všeho, co jim areál nabízí. Viděli fakíra i kouzelníka. „Moc se mi tu líbí, nejlepší ze všeho je mečování," usmívá se Toník, který přijel s bráškou a rodiči z Herálce. „Také jsme tady soutěžili, malovali a stříleli. Teď čekáme na slosování, já bych chtěl vyhrát kuši," dodává jeho bratr Pepa. Bitva skončila, ale na hřišti nad Škrdlovicemi bude rušno ještě dlouho do večera. Hudebníci začínají stále novou a novou píseň, občerstvení je dost a lidé nevypadají, že by chtěli prosluněný středověk opustit. Na to je tu až příliš idylicky. Vždyť i bitva byla nakonec „jenom" pohádková.

DO BOJE. Hřiště nad Škrdlovicemi se v sobotu odpoledne proměnilo ve středověkou vesnici a také nemilosrdné bojiště. Akci zorganizovali Rytíři Mělničtí, skupina historického šermu, která do Škrdlovic zavítala podruhé. Přidali se k nim i další skupiny a před zraky několika stovek diváku se tak utkalo na šedesát bojovníků. Bohatý byl i doprovodný program nejen pro děti, nabídka dobových obchůdků a občerstvení.