„V dalších měsících na Vysočině vybudoval odbojovou síť a stal se v ní přirozenou vůdčí autoritou. Po válce žil v ústraní ve Svitavách a jeho přínos byl v ideologizovaném výkladu partyzánského hnutí opomíjen. V průběhu 50. a 60. let své vzpomínky vyprávěl Janu Tesařovi a ten je zaznamenal, vědom si toho, že poskytují cenný zdroj poznání pro kritické zhodnocení odboje. K zápisům Serinkova vyprávění se znovu vrátil v roce 2003 a začal připravovat jejich knižní vydání, jež tvoří první svazek České cikánské rapsodie," informoval Vilém Faltýnek z nakladatelství Triáda, které knižní trilogii vydalo.

„Šel jsem dál přes luka, je tam cesta z Borovnice na Spělkov, nebyla to silnice. U ní selská usedlost, ve stodole ženské. Měly otevřenou stodolu, vyhnul jsem se a šel dále k vodě. Viděl jsem, že po mně všechny koukaly, dvě ženské kývaly na mne, mávaly za mnou. Šel jsem zpět, ona mi běží naproti, stará malá ženská: Pane, pojďte, jistě máte hlad, Vlastička vám něco dá. Tak jsem šel k té stodole a ona, abych počkal, a přinesla hrnec mléka a chleba právě upečený. Jak jsem se později dověděl, byla to rodina Matějova, mladý byl později s námi. Poslala mne na kopeček nad vodou, abych si tam odpočinul, ten les a pole že je jejich, tam že nemusím mít strach. Ona za mnou přinesla vajíčka a husí sádlo, abych neměl hlad, a že nemusím mít strach, že tam mohu být…" uvádí Jan Tesař vzpomínky Serinka v prvním svazku knihy v kapitole Léto 1943: lidé na Vysočině. Líčí tam i to, jak Serinek pomáhal ve chlévě a stodole, že měli dvě malé děti a večer rodině vykládal o koncentračním táboře, a protože to byli evangelíci a měli doma Bibli kralickou, často z ní před spaním předčítal.

Při práci a intenzivním studiu dobových pramenů v archivech Jan Tesař nalezl mnoho nových informací a souvislostí. Podařilo se mu objasnit řadu událostí a identifikovat některé do té doby neznámé postavy odboje.

Nové poznatky Tesař soustředil ve zvláštním svazku obsáhlých komentářů. Shrnutí, které původně mělo být doslovem, se pak rozrostlo natolik, že si vyžádalo další, třetí svazek.

„Kniha Jana Tesaře je mnohovrstevnatým dílem, které je možné číst více způsoby. Jako dramatický a i pohnutý příběh Josefa Serinka, jako obraz českého odboje, jehož prostor se snaží ovládnout spojenecká velmoc SSSR, anebo jako časosběrný dokument o kritické práci historika, který se po desetiletích vrací k dávno odloženému materiálu, aby ho konfrontoval s vývojem svého poznání a s proměnami české historiografie v letech normalizace i v polistopadových podmínkách," přiblížil Vilém Faltýnek.

Obsáhlá publikace byla slavnostně uvedena v Moravském zemském muzeu v Brně, autor Jan Tesař se však kvůli hospitalizaci v nemocnici nemohl akce zúčastnit.

Českou cikánskou rapsodii podpořil také Česko-německý fond budoucnosti, jenž vydání knihy označil za projekt měsíce října. Oslovila i lidi, které tematika odboje za druhé světové války na Vysočině zajímá podrobněji. „Ještě jsem knihu nestihl přečíst, jen prolistovat, ale myslím, že bude skvělá. Autor se danou problematikou zabývá od 50. let, měl spoustu materiálu, a to jak oficiálního, tak i rozhovorů s účastníky a svědky, dává si dohromady souvislosti," dodal žďárský amatérský historik, jenž se zaměřuje na období druhé světové války na Žďársku, Ondřej Červený.

O autorovi České cikánské rapsodie

Jan Tesař je historik, který se narodil v roce 1933 ve Skutči na Chrudimsku. Před ukončením studia historie na FF UK byl v roce 1956 přijat jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu (VHÚ). Odtud byl po dvou letech z politických důvodů propuštěn. Poté krátce pracoval v muzeu v Pardubicích a v roce 1961 byl zpátky přijat do VHÚ, odkud byl znovu donucen odejít krátce po invazi v srpnu 1968. V září 1969 byl zatčen. Po třinácti měsících strávených ve vazbě byl bez soudu propuštěn a opět se zapojil do odporu proti husákovské konsolidaci. Znovu byl zatčen v roce 1971, z vězení se vrátil v říjnu 1976. Poté patřil mezi signatáře Charty 77 a inicioval rovněž vznik Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V květnu 1979 byl znovu zatčen a posléze přijal nabídku k vystěhování (1980), žil nejprve v Německu, později ve Francii. Dnes žije v Brně.