Zatímco v minulosti bylo padělání peněz skutečnou dřinou, stačí se podívat na starší kriminální fi lm, dnes bychom penězokazecké dílny hledali jen těžko. Stačí počítač, laserová tiskárna či dobrá kopírka. Padělky už jsou tak dokonalé, že je mnohdy nepoznají ani odborníci.

A tak se v této souvislosti nabízí otázka, jaký má smysl, aby byli za penězokazectví stíháni i ti, ke kterým se nepravá bankovka dostala bez jejich vědomí, a oni ji v dobré víře poslali dál. Stát se to může. Každému z nás. A pokud někdo tvrdí, že si všechny bankovky, které dostane v obchodě či restauraci, kontroluje, nevěřte mu. Už jste někdy viděli, aby po zaplacení útraty v kavárně někdo zkoumal ochranné prvky peněz? Po pravdě řečeno, většinu lidí to ani nenapadne.

Svědčí to o nepozornosti, nebo poctivosti? Přikláněla bych se k druhé verzi. Říká se, podle sebe soudím tebe. A většina z nás padělateli, či jinak řečeno penězokazci není. Mimochodem všimli jste si, jak krásné, výstižné a v jiných jazycích neopakovatelné slovo penězokazec je? „Podnikání“ těch, kteří jsou takto nazýváni, vystihuje přesně.

Mladík chtěl platit falešnými penězi. Čtěte zde