„Nazvanou později též Procházkův memoriál na paměť hoteliéra Procházky, který i v nejtemnějších dobách minulého režimu odmítal respektovat nařízenou zavírací dobu a poskytoval unaveným poutníkům a závodníkům první pomoc v podobě panáků servírovaných přímo na okenním parapetu své restaurace," připomněl jeden z otců zakladatelů František Janák.

V sobotu se na startu Expedice Račín 84 v hotelu a restauraci u Šimáka v Radostíně opět sešlo několik stovek běžkařů, ale i pěších turistů. Jitrnici ze stromu hojnosti v expediční tombole vyhrál Karel Dvořák. „Je třeba doplnit hned z kraje energii," usmál se, když polykal první zabijačkové sousto. To už mu jeho kamarád Josef Pernický podával placatku s domácí slivovicí. „No co, je přece třeba dobře namazat," smál se Pernický.

Recesistický výšlap na běžkách není svázán pevným řádem. „Hlavně je třeba dbát hesla otců zakladatelů: Není důležité se zúčastnit, ale přežít!" četla z expedičních pravidel Petra Krátká. Legendární je i ustanovení v kolonce Občerstvení a mazání: Na trať se doporučuje zásoba tekutin od různých výrobců a dodavatelů a to v množství jakémkoliv, kromě malého. „Vezu pulčák rumu, kolega pálil švestky," hlásil Radim Chmelíček. „Tak snad kontrolou u traťových komisařů projdeme," dodal se smíchem Chmelíček.

Závod po hospodách v okolí rybníka Velké Dářko startuje z Radostína, vede přes Cikháj do Škrdlovic a dál do Račína. Z obce, kterou má expedice v názvu, se účastníci vracejí zpět do Radostína. Počasí po letech expedici přálo. „Sněhu je dost, jen obleva si mohla vybrat jiný víkend," nechala se slyšet Petra Krátká. V letech, kdy chybí sníh, se expedice mění v pěší pochod.

Svá vlastní žlutá startovní čísla si přivezli závodníci z Polničky. „My se už do Radostína nevracíme," vysvětli Luboš Zeman, proč na hrudi nemá číslo s nápisem Expedice Račín 84. Podobně volně pojala účast v závodě Petra Krátká s partou kamarádů. „Pojedeme do Cikháje a potom přes Škrdlovice, Račín domů do Žďáru. A já toho budu mít dost," smála se Krátká.

Na startu jste letos mohli potkat třeba i členy Klub českých turistů ze Žďáru nad Sázavou, kteří si radostínský závod zařadili do trasy svého sobotního pěšího výšlapu. Mezi těmi, kteří zdolali klasický, zhruba třiadvacetikilometrový expediční okruh, byl Radim Jeníček. „Už po sedmé," mohl se pochlubit běžkař ze Ždírce nad Doubravou.

Strach o pokračování závodu, který vlastně žádným závodem není, jeho zakladatelé nemají. „Expediční prapor vlaje stále vysoko. A podívám-li se dnes kolem sebe, tak vidím, že my otcové zakladatelé máme jistotu, že tento symbolický prapor ponese dál nová generace neohrožených expedičních účastníků, z nichž mnozí se právě před třiceti lety teprve narodili ze svazků, které byly počaty v závějích a fujavicích a v hlubokých hvozdech na trase expedice," nechal se slyšet František Janák.

LEGENDA:
Jak vlastně recesistický závod Expedice Račín 84 vznikl? Takto legendu prezentuje František Janák, jeden ze zakladatelů dnes již třiatřicetileté radostínské běžkařské tradice. „Ona to není legenda, je to svatá pravda," začal vyprávění Janák. Nejprve jsme na trasu slavné Expedice Račín vyrazili jen my otcové zakladatelé. Jeli jsme až přes partyzánskou obec Cikháj, Škrdlovice, Račín. Na pláni za Račínem jsme se ale v mlze ztratili a zabloudili v lese tak, že jsme málem zahynuli. Naštěstí jsme uprostřed noci potkali v lese dobré lidi, kteří nás zase vzali zpátky do Račína a zachránili nám život," říká s lehkou nadsázkou jeden ze zakladatelů radostínské expediční tradice. S Bohuslavem Polanským zůstal František Janák sedět v račínské hospodě. Druzí dva se vydali znovu na trať a doběhli na lyžích až do Radostína. „Náš tým si objednal ze Žďáru nad Sázavou taxíka. Tehdy jsme přijeli k radostínskému hostinci velkou krásnou volhou. Přiznávám, trošku jsme výšlap ošidili. Ale hned další rok jsme si řekli, že se výprava musí zopakovat. Nápad se ujal," dodal Janák. A má pravdu. Dnes na vyhlášenou Expedici Račín 84 jezdí stovky lidí ze širokého okolí obce Radostín.