Knížku nazvanou Letem novoměstským světem sestavil a připravil k tisku předseda Novoměstského okrašlovacího spolku Jaromír Černý. „Je to sice pátá publikace, ale doopravdy jde vlastně o šestou, protože ta úplně první, která vyšla před patnácti lety, byla nultá. Tehdy jsem ještě netušil, že se natolik budu věnovat publikační činnosti," upřesnil Jaromír Černý.

Co bylo prvotním impulzem pro vznik nejnovější knížky?

Můj kamarád a okresní archivář a novoměstský kronikář Vít Křesadlo vzhledem ke své profesi má přístup do archivu a také k historii zapsané v novoměstské kronice. Podařilo se mu vydolovat různé rozmarné příběhy týkající se novoměstských měšťanů, zejména jejich poklesků. Říkal jsem si, že by bylo škoda se o ně s Novoměšťany nepodělit.

Když zmiňujete měšťanské příběhy, určitě si při nich počtou i Žďárané neboť i o městě Žďáru je v knížce zmínka.

To je. Je v ní popsán konflikt novoměstského magistrátu se žďárským magistrátem a je to opravdu velice pěkné. Rivalita vždycky přináší i pozitivní věci.

Kromě příběhů z dávnější historie jsou ale v publikaci i články z let, které mají mnozí ještě stále v živé paměti.

Prapůvodním záměrem v roce 2014 bylo to, co už jsem nastínil. Nicméně později jsem si uvědomil, že by nebylo od věci ještě něco přidat. Tak jsem do publikace začlenil povídku Strašidla od Josefa Svítila Karníka, která zachycuje období po pádu rakousko-uherské monarchie v Novém Městě pohledem novoměstských strašidel. To je vlastně taková dělící textová část.

A co následuje za ní?

Vzpomínky na doby nedávno minulé. Pracovně byly nazvány Jak jsme smutnili a tryznili. Pak jsem zařadil vzpomínku na to, kterak nás navštívil děda Mráz, no a nakonec to, jak jsme slavili a radovali se. Jde o vzpomínky na prvomájové oslavy profesorky Jany Černé, která mi poskytla koncept, já jsem se toho chytil a literárně ho nějakým způsobem zpracoval.

Vzpomínal i někdo další?

Ano, zpovídal jsem například jednoho kapelníka, který na slavnostech s kapelou vyhrával. Podařilo se mi sehnat i fotografie a také identifikovat různé tryzny na náměstí která byla za Stalina, která za Gottwalda a která za Zápotockého.

Kdy vlastně do Nového Města přijel děda Mráz?

To jsem byl tehdy v první třídě a osobně si na to pamatuji.

Jaký ve vás tehdy zanechal dojem?

Rozpačitý. Rodiče si z toho dělali legraci a my děti jsme na to byly našimi pedagogy dlouho připravovány. Děda Mráz přijel, řekl „zdrávstvujtě", chvíli pobyl a odjel.

A co vzpomínky na První máje?

Ty, jak už jsem řekl, nejsou moje, ty jsem musel opravdu posbírat. Hlavními aktéry bývali většinou učitelé a jejich žáci. Já jsem o ně byl ochuzen, protože jsem bydlel v Novém Městě a pracoval jsem ve Žďáře. Takže jsem v práci říkal, že do průvodu chodím doma a naopak.

Takže vám autentické vzpomínky chybí?

Docela ano, občas jsem se byl podívat, ale to bylo všechno. Říkali jsme si, že až si to přečtou ti, kdo to nezažili, že to ani nemůžou pochopit.

A nebude někdo třeba těmito vzpomínkami dotčený?

Možná bude. Ale tak to bylo. Není tam nic vymyšleno. Byl bych rád, kdyby někdo udělal na toto téma třeba besedu. Co to byl První máj, jak se chodilo v průvodu, jaká se vykřikovala hesla a podobně. Dnes už to děti neznají.

Možná by je to i bavilo, zvlášť, když se při tom ulili ze školy.

To je možné, mládež na to měla pochopitelně jiný pohled. (smích)

Překvapilo mě, jak bylo Nové Město na Svátek práce dokonale vyzdobené, snad až přezdobené.

Taky pravidelně vyhrávalo zdobící soutěž, takže bohatá výzdoba byla důležitá.

Publikaci vydal Novoměstský okrašlovací spolek, který podniká nejrůznější aktivity. Co chystáte pro letošní rok?

Chtěli bychom k 70. výročí konce 2. světové války udělat něco, co už máme delší dobu rozjednané. Na osvobození se podílela také rumunská armáda a Rumuni tady tábořili v oblouku, který se táhl od Bystřice k Polné. Na Novoměstsku to zasahovalo Věcov, Odranec, Kuklík, Fryšavu a další obce. Vojáci, kteří podle mínění svých důstojníků nesměli zahálet, dělali různé věci. Mimo jiné také často stavěli kříže.

Ty jsou trochu jiné, než kříže, na které jsme zvyklí, že?

Rumunsko je většinou pravoslavné, takže šlo o pravoslavné kříže. Ty jsou samozřejmě trošičku jiné. Při cestě z Nového Města směrem do Kadova na jedné lesní pasece měli rumunští vojáci postavenou dřevěnou kapli. Ta už dávno vzala zasvé, ale na tom místě bychom chtěli postavit pravoslavný kříž.

Kdy by měl být kříž na svém místě?

Někdy v červnu. V květnu to nemá smysl, to bude spousta jiných akcí. Zkusím se spojit s pravoslavnou církví a domluvit se, aby ho přišli požehnat. Ať to máme se vším všudy.

Vy jste v minulosti realizovali i další akce, co všechno?

Vrátili jsme například na své místo Červený kříž, u něhož jsme následně vysadili i dva červené buky. A plánujeme tam dodělat ještě takový malý plůtek.

A další aktivity Novoměstského okrašlovacího spolku?

U cesty z Maršovic do Nového Města jsme vysadili Křičkův keř. Vysazovali jsme toho víc, je to ale poměrně složité, protože dnes něco někde vysadit je velký problém. V roce 2000 se mi podařilo získat od pana Dvořáčka z Telecího sazenici Lukasovy lípy. Chodili jsme s ní po Městě a neměli jsme ji kam vysadit. Nakonec se nám podařilo domluvit s tehdejším ředitelem nemocnice, doktorem Kadlecem, že ji můžeme vysadit v nemocničním areálu. Takže s vysazováním to není jen tak.