VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dan Sokolíček: Salvator mundi je reliéf sochaře Jana Štursy

Nové Město na Moravě - Staré domy jsou místem, kde se současnost snoubí s historií. Místem, v němž se odehrávalo nesčetné množství příběhů. Lidé tam po staletí prožívali své radosti i strasti, lásky, boly i nenávisti.

20.3.2015
SDÍLEJ:

V domě č. p. 119 v centru Nového Města se mnohé mění. Jeho majitel Dan Sokolíček v něm chce i nadále ponechat lékárnu i knihkupectví, ale přibude k nim také kavárna a galerie. Foto: Deník/Helena Zelená Křížová

Každý majitel touží vtisknout do svého domu své sny a přání. To je případ i Dana Sokolíčka, který před dvěma lety koupil dům č. p. 119 na Vratislavově náměstí v Novém Městě na Moravě. „Chtěl bych z něj udělat kulturní centrum s knihkupectvím, kavárnou a také s galerií," prozradil Dan Sokolíček.

Tento dům Novoměšťané znají jako Dům u Salvátora. Jak získal své jméno?

Dům se tak nikdy dříve nenazýval. Salvator mundi nebo také Spasitel světa je reliéf, který vytvořil novoměstský rodák Jan Štursa v roce 1905. Od mladého začínajícího sochaře si jej vyžádal tehdejší majitel domu, lékárník Aleš Seichert. Byl to vůbec první lékárník, který dům vlastnil.

Dům leží v historickém centru, v kterém roce vznikl?

První dochované zápisy o majitelích tohoto domu jsou z poloviny šestnáctého století. Každopádně možná jen sklep pochází z této doby, jinak ostatní celek je z přestavby, kterou zrealizoval pan Sadílek okolo roku 1904.

Určitě jste pátral v historii domu, co všechno jste objevil?

Dům v posledních sto letech byl většinou obýván nejrůznějšími nájemci, na bytě většinou bývali učitelé, ale sídlila v něm například i četnická stanice. Dá se říct, že to mohlo mít vliv i na nejrůznější změny a přestavby, kterými prošel.

Kdo jej vlastnil nejdéle?

To byla asi rodina Věcovských. Tomáš Věcovský jej koupil roku 1780. Zajímavostí je, že v domě nakonec zůstávaly většinou vdovy. A ty jej pak dále prodávaly dalším majitelům. Jeden z těch významnějších byl novoměstský starosta a stavitel Josef Sadílek. Ten dům, jak už jsem říkal, zcela přestavěl. Nakonec jej ale prodal.

Kdo se stal jeho dalším majitelem?

První lékárník v historii tohoto domu, Aleš Seichert. Za tohoto pána se v domě zřejmě odehrála většina menších přestaveb a úprav. Přestože dům vlastnil, měl v něm i nájemníky, kteří mu platili za byt a knihkupectví, které v nemovitosti provozovali. Aleš Seichert nakonec dům také prodal a odstěhoval se pryč.

Nemovitost se tak dostala do rukou další lékárnické rodině.

Ano, byla to rodina lékárníka Felixe Růžičky, která dům koupila v roce 1912. Felix Růžička se věnoval komunální politice a mezi místními obyvateli byl velice oblíbený. Bohužel ve třiatřiceti letech zemřel na španělskou chřipku a v domě zůstala jen vdova.

Není dům tak trochu prokletý, když v něm většinou zůstávaly vdovy?

Asi ano, je to velmi pravděpodobné. (smích). Pan Růžička po sobě zanechal velmi mladou vdovu, která starost o dům sama nezvládala, takže některé jeho části byly přímo v dezolátním stavu. Nemovitost prodala v roce 1921 Vydavatelskému družstvu v Novém Městě na Moravě, což bylo uskupení několika lidí, kteří nemovitost začali pronajímat.

V době, kdy dům vlastnila vdova po Felixu Růžičkovi, ale lékárna fungovala dále.

Marie Růžičková vedla lékárnu po nějaký čas sama prostřednictvím studovaných lékárníků. V roce 1933 ji převzal František Med, rodák z tehdejšího Německého Brodu. Ten byl velkou osobností novoměstského kulturního dění. V jeho bytě se scházeli mnozí umělci. Ačkoliv dům nevlastnil, přinesl do něj to, co já se nyní snažím oživit. Miloval umění, dům byl plný obrazů, konaly se u něj nejrůznější besedy.

Nakonec ale dům připadl Novému Městu. A město jej v roce 2013 prodalo vám. Když jste začal dům přestavovat, co všechno jste našli?

Moc významných nálezů jsme neobjevili. Spíše takových, které nám připomenuly jednotlivé časové úseky. Našli jsme na jednom místě secesní výmalbu, ta se nacházela v přijímacím sále. To ale bývalo tehdy zvykem a můžeme ji najít v každém domě, který má více, než sto let a fungoval jako měšťanský.

To ale nebylo jediné, co se vám podařilo odkrýt.

Pod stávajícím linoleem jsme našli zachovalé podlahy, které mají minimálně devadesát let. Pochází přibližně z dvacátých let minulého století. A zachoval se také barokní stropní štuk, to ale v podobných domech není také nic výjimečného.

Významnými nalezišti bývají většinou půdy.

Tam jsme také žádný velký zázrak nenašli, pokud nepočítám staré lyže, láhve, dopisy a dokumenty. Některé z nich jsou už nyní vystaveny v průchodu hned vedle vchodu do lékárny.

Ve své nemovitosti děláte nejrůznější přestavby a změny, zůstane vůbec něco zachováno?

Zůstane tam i nadále v nájmu lékárna a zůstane v něm také knihkupectví. Knihkupectví ale určité novinky čekají. Mám v plánu vyměnit podlahovou krytinu, která tam byla položena v letech, kdy se ohledy na to, jak celek esteticky působí, moc nebraly. Chtěl bych tam také obnovit původní vápennou výmalbu a nasvítit nádherné stropní klenby, které tam jsou.

To ale není vše, co plánujete ve stávajícím knihkupectví změnit, že?

Chtěl bych v něm mít také celodřevěné regály plné knih a vytvořit koutek se stolkem a s křeslem, kde by se mohl zákazník usadit a prolistovat si v klidu knihu ještě před tím, než si ji koupí. A počítám i s autorským čtením, veřejným předčítáním pro děti a tak dále. A měla by tam také vonět káva.

Kavárnu ale, pokud vím, plánujete v prvním poschodí.

To ano. To je aktivita, kterou nechávám na své ženě. Já budu provozovat vedlejší galerii.

A galerii chcete otevřít konkrétně kdy?

30. května, na mé narozeniny, v ní chci už udělat první besedu. Samozřejmě to hlavní, co galerie nabídne, jsou umělecká díla. Vlastním společně se sestrou sbírku, kterou jsme získali po rodičích. Tu chceme vystavovat od roku 2016.

První výstava, která je ve vaší nové galerii plánována, už má být ale letos.

Měla by být zahájena 30. května zmíněnou besedou a uskuteční se v rámci novoměstského Roku Jana Štursy.

Vraťme se ještě k výstavám a vaší sbírce po rodičích. Co všechno by v galerii mohlo být vystaveno?

Zejména výtvarné umění z poloviny minulého století, to znamená období, kdy se řada umělců pustila na dráhu abstraktního umění. A zčásti bude zastoupen i realismus, který je pro Vysočinu typický. Nechci zatím předjímat, kteří umělci budou vystaveni. Rozhodně ale budeme vystavovat věci nadregionální, které mají co říci i lidem, kteří z Vysočiny nejsou. A rád bych na úvodní besedy zval lidi, kteří umělce osobně znali.

Autor: Redakce

20.3.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbal. Ilustrační foto.

Železáři získali první bod, spokojenost však chyběla

Ilustrační foto.

Opilý řidič kličkoval před sanitkou. Když pak zastavil, utekl

Na Žďársku se lidé střevními chorobami nejčastěji nakazili doma

Žďársko – Minimum případů nákazy střevními nemocemi přivezenými z ciziny letos evidují epidemiologové na Žďársku.

Ve Žďáře startují Slavnosti jeřabin

Žďár nad Sázavou – Žďárský kulturní festival Slavnosti jeřabin čeká ve čtvrtek 24. srpna slavnostní zahájení.

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Baliny oslaví 700 let, světit se bude nová vlajka

Baliny – Před sedmi sty lety byla nedaleko Velkého Meziříčí založena obec Baliny. Právě tam se tento víkend sejdou rodáci, aby významné výročí oslavili. Balinští budou promítat krátký film o svém rodišti nebo světit obecní symboly.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení