„Na jaře jsme okopali vlhké zdivo, natáhli sanační emulzi, ta musela jen pozvolna vysýchat, technologický postup neustále kontrolovali odborníci z Židovské náboženské obce, teprve po řádném vysušení jsme mohli nahodit definitivní omítku a natřít ji,” řekl fasádník Jaroslav Kafka.
Synagoze v Golčově Jeníkově je věnována jedna z kapitol knihy Židé na Havlíčkobrodsku od Aleny Kašparové a Michala Kampa, kterou před dvěma lety vydalo havlíčkobrodské Muzeum Vysočiny.

První lehla popelem

Podle autorů historické publikace synagoga v Golčově Jeníkově stála již v roce 1659, ale lehla popelem 21. května 1871.
Stavba na obdélníkovém půdorysu v historizujícím slohu s orientálními prvky a judaistickou symbolikou postupovala velmi rychle, chrám byl otevřen již 16. září roku 1871.

„Synagoga sloužila židovským obyvatelům až do zákazu židovských bohoslužeb v roce 1942. Počet věřících se snižoval již před druhou světovou válkou, od roku 1930 neměla zdejší obec rabína, bohoslužby se však konaly buď bez rabína, anebo s výpomocí odjinud i po roce 1930.
Po válce židovská obec zanikla, synagoga byla využívána československou církví husitskou a církví evangelickou.

V sedmdesátých letech měla být budova využívána jako kino, podobně jako v nedalekých Habrech, k čemuž však naštěstí nedošlo,” sdělili Alena Kašparová a Michal Kamp.

Mohutná a nádherná synagoga na rozdíl od cenného židovského hřbitova v Golčově Jeníkově není veřejnosti přístupná.
Od roku 1997 se v ní nachází depozitář pražského Židovského muzea, deponovány uvnitř jsou vzácné synagogální textilie.
Především kvůli nim se letos znovu přistoupilo k odvlhčení zdiva, nejen obnovou fasády, ale také metodou elektrosmózy.

Ivo Havlík