Stane se kněz Toufar církevním mučedníkem?

Bůh, prezentovaný jako dědeček na obláčku, je pro současného vzdělaného člověka nepřijatelný. Přesně to řekl Deníku nový pražský arcibiskup římskokatolické církve Dominik Duka u příležitosti své nedávné návštěvy v Číhošti.

Podle Duky náboženské vzdělávání v Čechách ustrnulo kdesi v období 19. století. S tím je zapotřebí něco dělat, ale není to nijak lehká záležitost. „Je naopak velice těžké zpracovat podrobné a přesné osnovy podle kterých se bude v současné době náboženství vyučovat. Velká část dětí, která by měla o návštěvy hodin náboženství skutečný zájem, nežije ve městě, ale na venkově, kde se zrušila polovina škol,“ konstatoval arcibiskup.

Zároveň vysvětlil, jak je těžké stanovit konkrétní osnovy, podle kterých by se mělo náboženství vyučovat.

K římskokatolickému náboženství se v současné době hlásí ve světě asi miliarda věřících, přitom podmínky každé země jsou něčím specifické. „Po listopadu 1989 jsme nechali přeložit staré rakouské učebnice, ale je třeba hledat cestu, jak sjednotit popis církevních rituálů a obřadů. Je třeba pracovat na katechezi dospělých, lidí se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Když mi vzdělaný student řekne, že prezentace Boha jako dědečka na obláčku je pro něj nepřijatelná, ani se mu nedivím,“ usmál se arcibiskup Dominik Duka.

Letos si věřící na Vysočině připomněli už 60. výročí takzvaného číhošťského zázraku a smrti tamního faráře Josefa Toufara. V prosinci 1949 se při mši v místním katolickém kostele o třetí adventní neděli během kázání faráře Toufara údajně několikrát pohnul kříž umístěný na hlavním oltáři. Dodnes neobjasněný úkaz se měl později ještě opakovat.

Tato událost posloužila totalitní moci k perzekuci církve. Toufar byl zatčen a mučen a 25. února 1950 zemřel utýraný sedmačtyřicetiletý kněz na následky prasklého žaludečního vředu.

Co opravdu znamená diktatura

V kostele v Číhošti na Havlíčkobrodsku se jako připomínka této události sloužila slavnostní mše, kterou vedl právě pražský arcibiskup Dominik Duka.
Ve svém kázání naléhavě varoval před návratem komunistických myšlenek. „Číhošť není jen úzce církevní záležitost, otázkou tohoto kraje, ale skutečným místem, které vypráví o tom, co znamená diktatura,“ řekl v kázání.

Duka ve svém vystoupení doporučil všem, kdo chtějí o naší minulosti vědět víc, aby si přečetli Černou knihu komunismu, aby si uvědomili, jaké mělo 20. století dějiny. „Není možné mluvit o temném středověku, temném baroku, ale o temném 20. století. Jen militantní ateismus v hnědé či rudé barvě poslal na věčnost stamiliony lidí,“ zdůraznil arcibiskup.

Slavnostní mší lidé podle něj děkovali faráři Toufarovi za jeho oběť, měli by prý děkovat ale všem, kteří měli odvahu říct své ne. „Zamysleme se nad sebou a přiznejme si, že ne vždy jsme doufali a věřili, že právo je silnější než nástroj,“ poznamenal arcibiskup.

Dle jeho soudu je právě v současnosti, kdy se v české společnosti znovu objevují náznaky k možnému návratu koministických myšlenek, je připomínka číhošťských událostí víc než aktuální.

Arcibiskup Dominik Duka má k Číhošti, dalo by se říci zvláštní vazbu. V době, kdy se rozhodlo o jeho jmenování pražským arcibiskupem byl právě v Číhošti.

Zázrak nebo provokace?

Už kvůli tomu ho to do této malé vesnice na Vysočině přitahuje. Nicméně co se tehdy v Ćíhošti před 60 lety stalo, pro něho zůstává záhadou.

Ani po tolika letech nelze s jistotou říci, zda se jednalo o nějakou událost kterou lze zařadit do kategorie „věcí mezi nebem a zemí“, které se dějí, byť na ně lidský rozum nestačí, nebo o řízenou provokaci tehdejšího komunistického režimu proti „nepřátelské“ římskokatolické církvi.

„Číhošť je malá vesnička a Toufar nebyl žádná kněžská osobnost, která by přitahovala, měla váhu, vliv. Pořád zůstává záhadou, proč si vybrali zrovna jeho a Číhošť,“ zamyslel se Duka.

Stejně tak zdrženlivě jako se staví k možnému vysvětlení k „číhošťskému zázraku“ se podle arcibiskupa Duky zatím církev staví i k možnosti zařadit číhošťského faráře Josefa Toufara oficiálně do pomyslné galerie různých světců a mučedníků víry, kde by se tak ocitl po boku takových osobností jako svatá Anežka česká.

„Já z pozice královéhradeckého biskupa v současné době odcházím, zda k takovému kroku přistoupí můj nástupce, netuším, ale rozhodně to nebude krátkodobá záležitost,“ upřesnil pro Deník arcibiskup.

Arcibiskup Dominik Duka bude do svého úřadu oficiálně se vší slávou uveden 10. dubna. Ale jak řekl deníku, čeká ho řada důležitých a nesnadných úkolů.

Římskokatolická církev je podle arcibikupa Duky otevřená všem i těm, kteří jsou hledající, což je v současné době velká část populace. Jsou to ti, kteří, jak upřesnil arcibiskup říkají, že v Boha jako takového nevěří, ale NĚCO tam nahoře musí být. I ateista věří, věří, že Bůh není,“ usmál se arcibiskup.

Všemocný pan farář

To, že katechizmus římskokatolické církve ustrnul v době 19. století postihlo podle Duky zhruba dvě generace věřících.

Odráží se to i v chodu některých farností. Duchovní správce farnosti, kněz, je mnohde pořád tím, kdo by měl o všem rozhodovat, všechno řídit.
To je ale podle názoru arcibikupa Duky špatně, protože spoluúčast na řízení farnosti měli mít všichni věřící, ne jen „pan farář“. farář se má podle Duky věnovat hlavně duchovní správě farnosti o dalších záležitostech, jako například rekonstrukci místní církevní stavby se má radit s odborníky přímo z farnosti. Ne vždy a všude se tak děje. V tom vidí arcibiskup Duka další problém.

Může to být také jeden z důvodů, proč se někteří věřící nechtějí do dění ve „své“ farnosti aktivně zapojit a cokoliv měnit k lepšímu. Stávají se pouze pasivními návštěvníky bohoslužeb.

Nedostatek kněží

„Moje heslo je, jít vstříc těm, kteří křest přijali a nevědí o tom. Polovina občanů České republiky je pokřtěna a měli by být osloveni, měli bychom pomoci těm, kteří hledají smysl života někde jinde, než v pouhém konzumu a požitku,“ zdůraznil arcibiskup Duka.

To, co v neposlední řadě římskokatolické církvi podle Duky rovněž před věřícícmi neprospívá, je estetická úroveň bohoslužeb. „Ta je bohužel dána současnou výchovou. Ty tam jsou doby, kdy základní školy vedly děti ke zpěvu. Čechy byly v minulosti označovány za konzervatoř Evropy. To už dávno neplatí,“ povzdechl si arcibiskup.

Samostanou kapitolou je dle jeho názoru také velký nedostatek českých kněží. Proto na jejich místa ve farnostech někdy přicházejí duchovní ze zahraničí, především z religiozního Polska.