Senátor Josef Novotný má jasno. „Byla to konkurzní loupež pod dohledem brněnské soudkyně Evy Krčmářové,“ usoudil politik.

Nešťastný příběh textilky Bos začal v únoru 2002, kdy se dostala do konkurzu a více než tři stovky jejích zaměstnanců tak přišly o práci.

O majetek firmy v úpadku se tehdy začala starat správkyně konkurzní podstaty Dana Nováková. Jejím úkolem bylo pokusit se vyrovnat co nejvíc dluhů Bosu. Devatenáct milionů, na které znalec odhadl tržní cenu rozsáhlého areálu firmy, měly být vítanou finanční injekcí.

Neúspěšné pokusy

Ani jednou ze dvou dražeb se však areál prodat nepodařilo. „Někteří zájemci mi už tehdy říkali, že mají ten areál slíbený za podstatně nižší cenu. Byla jsem tlačena k tomu, abych dražila za třetinovou částku u brněnské dražební firmy Prokonzulta.

Obojí jsem odmítla,“ zavzpomínala Nováková. Poté se prý o konkurz začala zajímat soudkyně Krčmářová. Ta zanedlouho Novákovou z postu odvolala a v září 2006 na místo dosadila nového konkurzního správce Petra Sedláčka.

Za necelý půlrok byl areál prodaný. Firma DONA Investment za něj zaplatila šest milionů devět set tisíc korun.

„Možnost prodat areál za vyšší cenu negativně ovlivnily předchozí neúspěšné dražby, při kterých správkyně Nováková nadsadila nepřiměřeně vysokou vyvolávací cenu,“ vysvětlil Sedláček.

Další vývoj však nepotvrdil, že by bylo tak složité získat za pozemky a budovy Bosu víc peněz. Už za měsíc po koupi areálu ho totiž DONA Investment nabízela k prodeji za čtyřiadvacet milionů. Udat se jí ho podařilo letos v květnu. Dokonce za 25 milionů korun, tedy více než trojnásobek původní ceny.

Dalším případem z původní šestice konkurzů, na které senátor Novotný poukazuje, je firma Radošov, která v Tasově na Hodonínsku provozovala rodinnou farmu. Na firmu prohlásila soudkyně Krčmářová konkurz v dubnu 2002.

Odvolací soud sice konkurz o dva roky později zrušil jako neoprávněný, ale zemědělský provoz se již nedal zachránit. „Soudkyně může za to, že ta farma skončila v troskách,“ postěžoval si bývalý jednatel společnosti Radošov František Kolařík.

Největší částka je ve hře vpřípadu Moravské typografie. Ta se dostala do konkurzu v září 2004. Správce konkurzní podstaty zanedlouho odvolal tehdejšího předsedu představenstva Martina Horu. Před měsícem však vrchní soud rozhodl, že to bylo neoprávněné. „Soud mi dal sice za pravdu, ale akcie firmy už nemám. Skončily někde v Lichtenštejnsku. Ukradli mi majetek za půl miliardy,“ poukázal Hora.

Žádný význam

V podobném duchu se nesou i další tři případy z prvního trestního oznámení senátora Novotného: firmy Innel z Bystřice nad Pernštejnem, Stanislava Lukeše z Fryštáku na Zlínsku i Hotelu Macocha v Blansku.

U čtyř ze šesti podezřelých konkurzů figurovala brněnská dražební společnost Prokonzulta. „Nápadně se pohybuje kolem těchto věcí a myslím si, že musí být součástí celého toho pavouka,“ podotkl Novotný.

Šéf jedené z největších dražebních společností v Česku Jaroslav Hradil však jakékoli spojení s nezákonnými praktikami a konkurzní mafií odmítá. „Něco jsem už o obviněních od pana senátora slyšel, ale nepřikládám tomu žádný význam,“ reagoval Hradil.