Dvaašedesátiletého Salichova nejvíce zviditelnila kauza Jiřího Čunka a případ Babice. Následující rozhovor se uskutečnil 5. listopadu dopoledne v prostorné kanceláři odcházejícího okresního státního zástupce. V případě Arifa Salichova se otázkám na téma Čunek nedá vyhnout. Toto téma se v různých reminiscencích objevuje v médiích dodnes. Jednou z nezodpovězených otázek zůstává, proč tak exponovaný případ dostal na stůl právě Arif Salichov, který se většinu kariéry zabýval méně závažnými kriminálními případy. Podle Salichova kauza Čunek už nikoho nezajímá. Jestli to tak je, či není, je otázka.

Když jsem se připravoval na náš rozhovor, tak jsem zjistil, že jste se většinu své kariéry věnoval trestním kauzám. Jaké případy jste řešil?

Poslední má trestně právní kauza byl případ Čunek (smích). Od té doby se výhradně věnuji civilním věcem. Jde například o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, prohlášení za mrtvého, detence (držení lidí ve zdravotnickém zařízení). Pak to byla oblast výchovy dětí ústavní výchovy a podobně.

Před kauzou Čunek jste zpracovával trestní případy?

Ano. Když jsem za hluboké totality začínal jako řadový prokurátor, věnoval jsem se převážně obecné kriminalitě, což byly i násilné trestné činy od loupeží po pohlavní zneužívání. Samozřejmě majetková trestná činnost krádeže, podvody či zpronevěry. Věnoval jsem se i trestným činům páchaných mládeží a na mládeži.

Je pravda, že jste jako prokurátor a později jako okresní státní zástupce chodil k soudu minimálně, nebo skoro vůbec?

Byl jsem u soudu v trestní věci, ale to bylo na počátku kariéry v sedmdesátých a osmdesátých letech. Pak jsem byl u věcí, když jsem zastupoval někoho, kdo měl třeba dovolenou. Nebyla to moje každodenní práce. Chodil jsem k trestním kauzám, pokud bylo potřeba, abych někoho zastoupil.

O jaké šlo případy?

Dělal jsem běžné kriminální případy, které nebyly nijak složité. Krádeže a podobné věci. Většinou jsem je dělal od stolu, protože se daly vyřídit například trestním příkazem. Ročně šlo o desítky případů. Po kauze Čunek jsem už dělal výhradně civilní věci.

Je pravda, že jste nechodil do soudní síně proto, že jste měl určité psychické problémy? Je pravda, že jste na to měl papír od lékaře?

A to vám řekl kdo, tohle.

To není důležité. Byl bych rád, kdybyste mi na to odpověděl.

Takhle to není postavené. Nikdy jsem neměl žádný papír od lékaře, nikdy jsem nebyl u žádného psychiatra ani psychologa, žádnou fobii jsem neměl. Je pravda, že k některým trestním kauzám jsem nechodil. To jsou všechno kecy, to bylo dáno tím, že jsem zpracovával obrovské množství trestní agendy. Jednou jsem si spočítal, že jsem zpracovával 59 procent přečinů a 49 procent trestných činů z celého okresu. K takovému množství kauz jsem ani objektivně nemohl chodit. Vyřizoval jsem deset patnáct věcí za týden. Nebylo možné ještě sedět u soudu. Bývalý státní zástupce to vyřešil tak, že mě zahltil těmihle věcmi, proto jsem k soudům nechodil.

Jak jste to vysvětloval kolegům? Ti na vás museli být naštvaní, když museli dělat svoje případy a k tomu ještě ty vaše…

Tehdy to tak bylo nastavené. K soudu jsem chodil méně, protože jsem zpracovával obrovské množství věcí.

Co na to říkal váš nadřízený?

Tomu to vyhovovalo. Udělal ze mě takového jakoby prokurátora pro přípravné řízení. V tom jsem pokračoval i po revoluci.

To jste to zvládal? Muselo to být náročné období…

Mě to bavilo, rád píšu. Radši jsem zpracoval více spisů, než abych chodil k soudu.

Proč jste nedělal trestní věci aktivně, jako většina státních zástupců?

Já jsem to dělal aktivně, ale tehdy to nebylo tak, že by si každý chodil ke svým věcem, jako je to teď. Když jsem se stal okresním státním zástupcem, měl jsem na starosti řízení celého úřadu.

Když to shrnu, tak jste většinou dělal méně exponované trestní věci a neměl jste příliš velké zkušenosti ze soudní síně. Většinu méně závažných případů jste řešil od stolu. Čím si vysvětlujete, že jste dostal na starost tak výbušnou a problematickou korupční kauzu, jako byl případ Čunek?

To já nevím, to není otázka na mne.

Takovou odpověď jsem čekal. Mohl jste přece kauzu odmítnout, nebo ne?

Odmítnout jsem to nemohl. Odmítnout bych to mohl jedině v případě, kdybych byl v té věci nějak podjatý, a to jsem nebyl.

Tomu rozumím. Proč, ale takovouto velkou trestní věc, navíc, která byla předtím jinde, se předá státnímu zástupci, který chodí minimálně k hlavním líčením a pracuje na méně závažných trestních případech?

To skutečně nevím. Zdůvodnili mi to tím, že jsem odborně zdatný.

Sám jste řekl, že jste většinou dělal méně závažné trestní věci…

Dělal jsem trestní věci, které končily trestním příkazem.

Proč tedy kauzu Čunek dali vám?

Já nevím. Řekli mi, že to dali někomu, kdo to profesně a lidsky ustojí. Že to bude tak náročné…

Proč si mysleli, že to bude náročné?

Jestliže stíháte prvního místopředsedu vlády a předsedu politické strany, tak bylo přece jasné, že to bude velmi sledovaná průserová věc.

V republice v té době muselo být několik okresních státních zástupců, kteří měli se složitými trestními kauzami větší zkušenosti než vy.

Nevím. To se mě neptejte.

Vy jste se jich na to neptal?

Samozřejmě, že jsem se ptal.

Kdybyste řekl, že nemáte zkušenosti s trestními kauzami, ani s korupcí a je to tak ožehavá věc, ať to dají někam jinam, kde s tím mají zkušenosti?

Ale s korupcí neměl v té době zkušenosti nikdo. Viděl jste nějaký závažnější případ korupce, který by se před tím stíhal? Bylo to úplné novum.

Pokud vezmu korupci, tak asi ano, ale pokud jde o trestní věci?

Ale já jsem trestní věci dělal. Jen jsem nechodil k případům, u nichž bylo nařízeno hlavní líčení.

Mohl jste v té době kauzu Čunek odmítnout?

Nemohl.

Víte, jak probíhal způsob, jakým vám byla kauza přidělena?

Normálně přišlo usnesení z Nejvyššího státního zastupitelství.

Řekl vám někdo dopředu, že to budete dělat vy?

Ne. Já jsem to zjistil den předtím, než přišlo to usnesení. Tehdy mi to oznámil můj tehdejší nadřízený, krajský státní zástupce doktor Coufal, jako hotovu věc.

Jak jste na to reagoval, co jste si pomyslel?

Samozřejmě mi to bylo velmi nepříjemné, protože jsem tušil, že to bude velmi nepříjemná přelomová kauza. Vy se mi snažíte podsouvat, že jsem na to odborně neměl, když jsem nechodil k soudům, ale já jsem dělal stovky věcí v přípravném řízení. Určitě to takhle postavené nebylo dáme to Salichovovi, který má fóbie, a on to určitě zastaví. To určitě ne. To je velmi odvážné, ani by mě to nenapadlo. Jestli vám to někdo řekl, tak se musíte zeptat, ale pravda to není. Neměl jsem žádný papír od lékaře.

Mluvil jste s někým z nadřízených o tom, proč jste kauzu dostal vy?

Jediný, s kým jsem to řešil, byl můj nadřízený krajský státní zástupce v Brně (doktor Coufal). Toho jsem se ptal, proč mi to prokristapána dali. On řekl, že to musel dostat někdo, kdo to udělá pořádně, nepředpojatě, profesně zdatně a kdo to lidsky ustojí. Je tu ale ještě jedna podstatná věc. V tom usnesení nebylo, že to mám dělat já, ale že se to přikazuje Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě. Čili já bych tu kauzu mohl dát teoreticky někomu jinému.

Proč jste ji tedy někomu jinému nedal?

Protože jsem cítil zodpovědnost a věděl jsem, že by to bylo smrtící, byli tu většinou mladí lidé. Kdybych se z toho chtěl vykroutit, tak jsem to mohl udělat. Mohl jsem to přidělit někomu jinému, a přes to by nejel vlak. Jenže když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si říkal, že to nemůžu nikomu udělat zničil bych mu kariéru. Proto jsem vzal odpovědnost na sebe jako na člověka, který nemá daleko do konce kariéry.

Kauzu dostalo sice vaše státní zastupitelství, ale nikdy vám nikdo neřekl, že byste to měl dělat přímo vy?

To bylo samozřejmě ústní.

A kdo vám to řekl?

Jednal jsem pouze se svým nadřízeným doktorem Coufalem. Řekl mi to den předtím, než to usnesení na naše zastupitelství přišlo. Řekl, že mi přijde věc Čunek a já jsem mu na to odpověděl, tak já to někomu dám. Samotnému se mi do toho nechtělo. Věděl jsem, že je to sebevražedné. On mi říkal, že by bylo lepší, kdybych to dělal sám.

Tušil jste, že se v tu chvíli pouštíte na tenký led?

To jsem tušil, ale nečekal jsem, že se toho až tak chopí média. Zejména pak politické strany.

Cítil jste nějaký nátlak?

To nebyl nátlak. To byla otázka toho, komu se ta kauza hodila. Měla nějakou genezi, tu kauzu někdo vyrobil. Já si myslím, že kauza vznikla uvnitř KDU-ČSL. Bylo to za určité situace. Odstoupil Kalusek, nastoupil raketově Čunek, stal se předsedou strany. Tam někde vidím počátek té kauzy. Pak samozřejmě se toho chopila tehdejší opozice. Nakonec to bylo postavené tak, že když bude podána obžaloba, tak padne vláda. Tehdy ta strašná odpovědnost ležela na mně. K těmto politickým anotacím jsem nesměl přihlížet. Snažil jsem se jich nevšímat. Nakonec jsem to stejně schytal.

Takže žádný politický nátlak jste necítil?

Ne. Doktor Coufal mi řekl, že tu kauzu musím udělat pořádně s maximální odpovědností a přesvědčivostí. Pak mi řekl zásadní větu: „Když si myslíš, že je to na žalobu, podáš žalobu, když si myslíš, že to nebude na žalobu, tak s tím naložíš jinak." Žádné zadání, jak s tím má naložit, jsem nedostal. Podle mne to bylo všechno vyvolané tím, že původní přípravné řízení nebylo vedeno férově.

Pochybnosti jsou v tom, že případ byl předán do Jihlavy za situace, kdy se jiné státní zastupitelství chystalo Čunka obvinit…

Já jsem tehdy dostal naprostý polotovar. Vyslechli jsme dalších dvacet svědků, provedli jsme řadu dalších důkazů, čili to bylo úplně jinak, než jak referovala média, že to bylo hotové a připravené na žalobu. Provedl jsem podstatné úkony, které tam vůbec nebyly provedeny.

Proč tahle kauza neskončila před soudem?

Protože jsem nenašel dostatek důkazů, abych podal obžalobu. Dospěl jsem k závěru, že si to hlavní svědkyně (Urbanová) s největší pravděpodobností vymyslela. Navíc, i kdybych v případu Čunek podal obžalobu, pak bych ji sice musel podat v Jihlavě, ale okresní soud by, se z toho musel vyloučit, protože není v té věci místně příslušný, a spis by putoval na soud do Vsetína, ale už bez mé účasti. Šel by na to kolega žalobce ze Vsetína. Takže to nabourává vaši konstrukci, že jsem žalobu nepodal, protože jsem nechodil k soudům.

Hodně lidí je dodnes přesvědčeno, že o vině či nevině Jiřího Čunka měl rozhodnout soud…

Kdybych podal obžalobu, tak by to bylo naprosto alibistické. To je to, co nesnáším a co vidím, že se zhusta děje, když si státní zástupce myje ruce a šoupne zodpovědnost k soudu. Dělat ze sebe nějakého pošťáka, nějakého ubožáka. K tomu bych se nikdy nepropůjčil.

Je něco, co jste v té kauze udělal špatně?

Ano. Že jsem nedokázal přesvědčit veřejnost o správnosti a pravdivosti svých závěrů. Udělal jsem velkou chybu v tom, že jsem to mé rozhodnutí o odložení strašně moc pitval na tiskové konferenci, která trvala dvě hodiny. To byla obrovská chyba. Měl jsem z toho udělat manuál pro novináře, v němž jsem měl shrnout podstatu věci na deseti stránkách. Pokoušel jsem se přinést sumu důkazů, a trochu jsem to zahltil. Když jsem pak k tomu četl komentáře v tisku, tak jsem si myslel, že jsem byl na jiné tiskové konferenci, ale to byla moje chyba.

Jediná?

Určitě. (pomlka) Tak jistě, byly tam i taktické chyby. Například říct novinářům, že spis budu studovat čtrnáct dní nebo tři neděle, byla také zásadní chyba. Spis má několik tisíc stran. To byly taktické chyby, kterými jsem si nabíhal. To jsou ale chyby, které nemají vliv na mé závěry.

Na to na všechno navazuje výrok paní Benešové o justiční mafii. Vy jste kvůli tomu na ni podal žalobu, ale pak jste ji stáhl, jak to zpětně vnímáte?

Už jsem to nechtěl dál rozviřovat. U soudu s Benešovou bylo zajímavé, že její právní zástupce řekl, že moje rozhodnutí bylo správné.

Cítíte se jako justiční mafián?

(Smích) To se necítím, protože, já jsem byl příjemcem něčího rozhodnutí, že tu kauzu dostanu já. Co se dělo předtím, než mi to sem dali, tak o tom nic nevím. U žádných jednání jsem nebyl. S Renátou Veseckou (tehdejší nejvyšší státní zástupkyně) jsem o této kauze nikdy nemluvil.

Vnímáte kauzu Čunek jako profesní neúspěch?

Ne. Jsem přesvědčen, že jsem odvedl profesionální a seriózní práci. Společenský dopad v politicky rozděleném světě jsem musel očekávat. Jistěže mi to není příjemné, co všechno se o tom napsalo.

O kauze jste napsal knihu. Psal jste ji proto, abyste se z toho vypovídal, a nechcete ji nikdy zveřejnit. Proč?

Nebudu ji zveřejňovat proto, že má pocit, že je to všechno pasé, že už to nikoho nezajímá, a zejména už to nezajímá mě. Uplynul určitý čas a ta kauza je překrytá dalšími kauzami, které jsou v běhu jako je Rsth a Nagyová. Zejména si myslím, že ti, co se nechali zmanipulovat médii, která v tom sehrála velmi neblahou roli, se nechali zásobovat informacemi vytrženými ze spisu. Mohl bych ty pány redaktory jmenovat, ale nebudu. Znám naprosto přesně mechanismus, odkud materiály unikaly a kam směřovaly kdo je dostával.

Jak to tedy bylo?

Nebudu to říkat.

To jste popsal v té knize?

Samozřejmě. Ale mě už to pustilo.

Proč tedy tu knihu nevydáte? K vydání už jste měl před lety blízko. Pokud vím, tak jste její vydání zarazil těsně před tiskem…

Stáhl jsem to, protože jsem si to prostě rozmyslel a teď už k tomu nemám vůli. Odcházím do penze a chci mít absolutní klid.

Nemyslíte, že právě vydáním té knihy byste ze sebe shodil to břemeno?

Vydat to teď by mi přišlo i trochu zbabělé, když odcházím do penze. To fakt ne.

Nebude vás v šuplíku pálit?

Ne.

Kolik má stran?

Sto padesát.

Kdy jste ji začal psát?

Pamatuji si to přesně, na druhý vánoční svátek roku 2008. Dopisoval jsem ji postupně. Stále se totiž objevovaly různé nové materiály. Když jsem to dospal, tak mě to pustilo. V té knize není nic převratného. Komentuji v ní průběh trestního řízení ze svého pohledu, je tam hodně osobních věcí, jak jsem to prožíval. Jak mě to vzalo.

Už jste to hodil za hlavu?

Vypsal jsem se z toho. Knížka je hodně osobní. Není to literatura faktu.

Pokud to je tak, jak říkáte, tak jak vysvětlíte to, že jste mi kdysi řekl, že na vydání knihy není příznivá politická situace?

Komentuji tam postupy a stanoviska různých lidí. To by někomu nemuselo být příjemné.

Koho tedy nejvíc v knize kritizujete?

Policii.

Vůči polici byste ale nemusel cítit nějakou obavu…

To sice ne, ale za tou policií někdo stál.

Podle vás bylo tedy původní vyšetřování politicky ovlivně- no?

Já si myslím, že to vzniklo, jak už jsem říkal, uvnitř KDU-ČSL. Že by to někdo politicky ovlivňoval předtím, než jsem to dostal já, to bych nemohl tvrdit.

Nebylo by i pro Čunka lepší, kdyby skončil před soudem?

Zpochybnit se dá všechno. Je jedno v jaké fázi to skončilo.

Vidíte paralelu s vaším případem s kauzami, které se v poslední době objevily?

Vyloučit se to nedá. Takový případ Rath je pro mě velmi pozoruhodný.

V čem?

Že i tam se nedá vyloučit, že se to někomu politicky hodilo.

To asi ano.

Já o případu Rath nic nevím, jen to, co je v médiích.

Věříte médiím?

Médiím už nevěřím vůbec. Média jsou senzacechtivá, snadno ovlivnitelná, a zejména mají tendenci se přiklonit na něčí stranu. Udělají si nějaký svůj názor a v tom názoru setrvávají. Když se vrátím k Čunkovi, tak jsem viděl, jak média vedou takové paralelní vyšetřování. Oni si o tom udělali nějaký obrázek a jdou za ním hlava nehlava, bez ohledu na důkazy. Někteří v tom setrvali až do hořkého konce. Některá tvrdohlavá média, jako třeba Respekt, který dodnes, jak se o mě může otřít v souvislosti s kauzou Čunek, tak ty nic nepřesvědčí. Redaktor či list to tak vidí, takže já jsem médii zklamán. Sehrála zásadní roli. Myslím si, že to není sedmá, ale skoro první velmoc.

Jak jste vnímal mediální realitu?

Byl jsem jí šokován. Když nezávislá americká firma dělala audit mého usnesení o odložení kauzy Čunek, který si objednal Karel Schwarzenberg, všechna média byla natěšena. Šlo o světoznámou a prestižní detektivní agenturu. Jenže ta dala za pravdu mně. Někteří to nekomentovali vůbec, jiní to zpochybňovali a zesměšňo-vali.

Cítil jste tehdy satisfakci?

Byla to pro mě velká satisfakce.

Kromě kauzy Čunek jste dělal ještě jeden důležitý případ, Babice…

To jsem rád, že jste to zmínil. To jsem samozřejmě dělal.

V souvislosti s touto kauzou jste řekl, že je to pro vás jedno z největších profesních zklamání. Můžete se k tomu vrátit?

To jsem řekl ve fázi, kdy jsem ještě neudělal všechno, co jsem mohl udělat. Bylo to ve fázi, kdy to soudy zastavily. Shora mi to přišlo jako podezření na trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele (více o kauze v infoboxu). Tušil jsem, že to bude buď promlčené, nebo pokryté nějakou amnestií. Od začátku jsem se snažil vyvolat spor o příslušnost a tvrdil jsem, že jde o vraždu. Moji nadřízení ale byli jiného názoru, a přiměli mne k tomu, abych žaloval marnou věc. Nakonec to bylo zastaveno. Tam jsem asi mluvil o zklamání. Jenže jsem se tím nemohl nějak smířit, tak jsem podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona k tehdejšímu ministru Motejlovi. Nadřízené státní zastupitelství stížnost nedoporučilo a neustále tvrdilo, že jde o zneužívání pravomoci veřejného činitele. K mému velmi příjemnému překvapení ministr Motejl stížnost podal a Nejvyšší soud dospěl k názoru, že jde skutečně o vraždu. Tehdy to bylo naprosto průlomové rozhodnutí, bohužel soudce Vítek, o kterého šlo, asi týden před nařízením hlavního líčení zemřel. Čili žádné zklamání, ale naopak satisfakce, protože Nejvyšší soud nakonec konstatoval, že šlo skutečně o vraždu.

Vám šlo o to dostat Vítka do kriminálu? Byl tehdy už dost starý a nemocný…

Šlo mi o to, aby tyto zločiny byly jasně pojmenované a aby za to někdo nesl odpovědnost. Aby i do budoucna bylo jasné, že každý ve své funkci, zejména v justici, odpovídá za svá rozhodnutí a musí nést zodpovědnost.

Takže Salichov rovná se Babice a Čunek?

Pak jsem měl ještě kauzu, kterou jsem nedělal, ale byla to zajímavá věc. Asi v roce 2009 tady byla kauza našeho atašé v Minsku, který měl pohlavně zneužívat kluky. Abych se nechlubil cizím peřím, tak musím říct, že to byl případ mé kolegyně, proto o tom nechci moc mluvit. Nakonec jsem jel do Minsku, účastnit se nového výslechu údajných poškozených, kteří v mé účasti vše popřeli a řekli, že k tomu byli přinuceni milicí.

V polovině devadesátých let minulého století jste se stal prvním náměstkem tehdejší Nejvyšší státní zástupkyně Kopečné. Velmi brzo jste ale odešel, proč?

S paní Kopečnou jsem se neshodl na určitých názorech. Na systém státního zastupitelství, řízení a vedení.

To jste se neshodli velmi rychle?

Asi jsem ji začal přerůstat. Moc se mi tam nechtělo, tehdy jsem se nechal přemlouvat. Dobrovolně jsem vyklidil pole.

Tehdy jste měl v kariéře dobře našlápnuto?

Myslím, že jsem to mohl dotáhnout i na nejvyššího státního zástupce. Krátce po mém odchodu byla odvolána. Byl jsem i jedním z kandidátů na vrchního státního zástupce v Olomouci. Takže kdybych byl neprofesionální, jak se mi snažíte celou dobu podsouvat, tak bych neměl tolik nabídek.

Ke konci roku jste podal rezignaci na post šéfa okresních žalobců. Proč jste se tak rozhodl?

Mám pocit, že už toho bylo dost. Příští rok bych měl čtyřicet let od nástupu na prokuraturu. Mám pocit, že už jsem tomu dal dost, a přiznám se, že mě to dost unavuje. Budu mít třiašedesát let. Cítím, že bych měl odejít.

Už máte svého nástupce?

Je to otázka, kterou řeší krajský státní zástupce. Bude si muset vybrat z několika kandidátů.

Co budete v důchodu dělat?

Nehodlám dělat nic. Nechci se nechat někde zaměstnat, to bych tu mohl být dál. Chci se úplně odstřihnout. Budu číst, psát a dělat muziku. Prostě si užívat život jinak.

V jednom fejetonu jste napsal, že si také budete moci svobodně zanadávat na režim. Na koho budete hlavně nadávat?

V podstatě by se dalo nadávat na všechny a na všechno. Já nejsem politicky vyhraněný. Jsem středový volič. Mohu nadávat na oba protipóly.

Také jste řekl, že dáte ve volbách hlas tomu, kdo bude mít v programu Viagru pro důchodce zdarma…

To byla samozřejmě nadsázka. To jsou legrácky.

O čem budete psát?

Budu psát fejetony, povídky. Pokusil bych se i o nějaký román. Není vyloučeno, že případ Čunek přenesu do nějaké zbeletrizované fiktivní podoby. To nevylučuji.

Co si myslíte o roztříštěnosti justičního systému na Vysočině?

Samozřejmě ideální by bylo, kdyby justiční soustava kopírovala policejní. Není to normální situace. Je to všechno otázka peněz.

Jaká je situace na státním zastupitelství v Jihlavě?

Posílili jsme o jednoho státního zástupce na sedm. Bylo to kvůli zatíženosti. Stav je nyní tabulkově doplněn. Teď když budu odcházet já, tak bude výběrové řízení na státního zástupce jako kus za kus. Potom bude vybrán nový okresní státní zástupce.

Žalobcům v Jihlavě šéfujete pěknou řádku let. Jak byste zhodnotil vaši kariéru?

Je to práce jako každá jiná. Snažil jsem se pracovat zodpovědně a poctivě. Můžu říct, že jsem v životě nevzal žádný úplatek, že jsem se nenechal nikým ovlivňovat. Jsem Jihlavák, rukama mi prošly tisíce lidí. Jsou to i stovky mých známých. Snažil jsem se vytvořit dobré podmínky pro práci podřízených a snažil se je bránit. Nikdy jsem nebyl šéf dusič. Lidi musejí do práce chodit bez stresu. Nesmí mít pocit z toho, že když se něco nepovede, tak se na ně vrhnu jako saň.

Cítíte za sebou nějaký profesní dluh?

Ne.

Jaká je spolupráce s policií?

Byla vždy dobrá, neformální. Věci se řeší na profesionální úrovni. Pokud jsme cítili, že policie nepostupuje správně, tak jsme přitvrdili.

Velmi vyniká toxi tým…

Ten odvedl obrovskou práci v odhalování drogové kriminality. Už se to projevilo v poklesu drogové kriminality. Výrobci a distributoři pochopili, že na Jihlavsku pro ně není příznivé místo.

Hodně obviněných drogových zločinců v soudní síni tvrdí, že byli k různým výpovědím přinuceni vyšetřovateli pod nátlakem…

Takhle si obvinění hájili vždycky. Já myslím, že to tak není. Nemám žádné poznatky o tom, že by si počínali nezákonně.

Co organizovaný zločin? Jsou nějaké takové struktury, které ovlivňují životy Jihlavanů?

Myslím, že ne. Jihlava je na to malé místo. Nemám o tom poznatky.

Když se podíváte na Jihlavu z vaší profese, co je největší problém města?

Majetková trestná činnost. Je to každodenní ubíjející boj s majetkovou trestnou činností. Jinak si myslím, že je v jihlavských ulicích bezpečno, protože já se tu bezpečně cítím.

-----------

JUDr. Arif Salichov (1951)

Absolvent Právnické fakulta UJEP v Brně (1974), titul doktora práv JUDr. získal v roce 1981, postgraduální studium na Právnické fakultě UK v Praze (1989-1991)

V letech 1977 až 1979 prokurátor Okresní prokuratury ve Žďáře nad Sázavou, 1979 až 1989 prokurátor Okresní prokuratury v Jihlavě, 1989 až 1990 prokurátor Krajské prokuratury v Brně. Od roku 1990 do 1993 okresní prokurátor v Jihlavě, v letech 1994 až 1995 okresní státní zástupce v Jihlavě, 1995 až 1996 I. náměstek nejvyšší státní zástupkyně v Brně a od roku 1997 až dosud okresní státní zástupce v Jihlavě.

V období 1999 až 2002 viceprezident Unie státních zástupců ČR, v letech 2002 až 2005 prezident Unie státních zástupců.

Literární činnost dosud samostatně vyšlo: soubor povídek Soukromá záležitost (1992), výbor poezie Blues pro.Z.F. (1996), román Věk nehybnosti (1999), román Když jdou kytky na popravu (2004), román Pičky a gorodky (2005) a výbor poezie a písňových textů Prstoklady (2008).