VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Petr Svatoň má zřejmě nejcennější sbírku samorostů v Česku

Heřmaň – V malebné vísce Heřmaň, která je místní částí Jeřišna na Havlíčkobrodsku, žije už jednadvacet let sběratel samorostů a milovník přírody Petr Svatoň.

10.11.2012
SDÍLEJ:

Zřejmě nejcennějším kouskem ze sbírky Petra Svatoně je tato krásná hlava krokodýla. „Je to kořen černého bezu, který jsem týden vykopával ze země, aniž bych tušil, že najdu takovýhle skvost,“ říká sběratel samorostů Petr Svatoň. Foto: Deník/Petr Stránský

Samorosty sbírá už padesát let, jeho sbírka čítala na 250 kusů a byla největší v tehdejším Československu. „Většinu samorostů jsem rozdal přátelům, něco málo jsem i prodal," říká osmašedesátiletý Svatoň, který si užívá zaslouženého důchodu.

Dnes je jeho sbírka samorostů menší, ale zato je podle mnohých odborníků a sběratelů zřejmě nejcennější v České republice.

Jak jste se ke sbírání samorostů dostal?
Už odmala jsem měl rád přírodu a houbaření, bavila mě i práce se dřevem, a tak jsem na prahu dospělosti začal sbírat samorosty. Sbírám je už padesát let.

Kdy a kde samorosty hledáte?
V lese je hledám, když už nemají mízu, tedy během zimního období. Chodím po lese, zlézám skály, a kde strom trpí, kde má takzvanou rakovinu, tak v tom něco vidím. Když se mi něco líbí, tak to vyříznu nebo vysekám. Pro některé samorosty jsem se v létě i potápěl. Hledám v místech, kde jsou vymleté břehy. V těch kořenech, to je někdy taková spletice, že to musím vysekat.

Co to všechno obnáší, než se z obyčejného kusu dřeva stane takový krásný samorost?
Samorost jen zaříznu, udělám dosedací plochu a to je všechno. Nic nevyřezávám, nic nenaznačuji. Jen velmi výjimečně naznačím třeba oko, ale to jsou výjimky. Pak přijde na řadu čištění a povrchová úprava. Když je dřevo čerstvé, tak ho vyvářím, aby nepopraskalo. Někdy až půldruhé hodiny ho vařím, ono potom už nepracuje a nepraská.

A jak docílíte takového pěkného vzhledu?
Mělo by se natírat směsí čerstvého včelího vosku a terpentýnu. Ale většinou stačí je přetřít šelakem nebo fermeží nebo bezbarvým luxolem.  Lak na samorosty nepoužívám, je sice na oko hezký, ale odborníci takovouto úpravu nemají rádi. Mají radši, když je úprava matná.

Z jakého dřeva jsou vaše samorosty?
To je různé, mám tu kousky ze smrku, tisu, dubu, jasanu, olše, třešně, ale i z méně obvyklých dřevin, jako je habr, jilm nebo černý bez.

Kolik samorostů máte?
Nejvíce jsem měl asi 250 kusů, byla to prý největší sbírka samorostů v tehdejším Československu. Ale od té doby jsem jich řadu rozdal přátelům, něco málo jsem 
i prodal. Nechtěl jsem na tom zbohatnout. Teď mám tedy sbírku menší, ale zase o ní říkají, že je v České republice nejcennější.

Kde všude jste své samorosty vystavoval?
Neměl jsem mnoho výstav, nechtěl jsem se moc prezentovat. Pár výstav se uskutečnilo v Pardubicích, po přestěhování na Vysočinu jsem je před pěti lety vystavoval ve Štáflově chalupě v Havlíčkově Brodě.

Plánujete je zase ukázat veřejnosti?
Ano, už jsem domluvený na výstavě začátkem května příštího roku, která se bude konat v chotěbořském muzeu v prostorách zámku. Tam vystavím asi osmdesát až sto samorostů.

Máte samorosty umístěné po celém domě. Mimochodem, je to velice hezký dům, zachované kamenné a cihlové zdivo, dřevěné obložení…
Stálo mě to roky tvrdé práce. Když jsme sem přijeli, byla to pastouška s probořenými stropy. Moje partnerka když ten dům viděla, klekla si na práh, sepnula ruce, tekly jí slzy a prosila mě, abychom jeli pryč.

Ale vy jste to nevzdal…
Mně se hrozně moc líbilo to místo. Je to na kraji malé vesničky, až k pozemku mi zasahuje les, a mám tu nádherný výhled na hřeben Železných hor. Tři roky jsem tady v chalupě byl sám jenom se psem a dával to tu do pořádku. I zahradu, kde nyní mám dva rybníčky a vysázených spoustu stromů. Předtím tu nebylo vůbec nic. Na pozemku rostly jen kopřivy.

Takže společnost vám tady během rekonstrukce dělal pejsek, to byl ten, kterého jsem viděl v domě?
Ne, ten, kterého máme teď, tomu jsou teprve čtyři roky 
a jmenuje se Aránek. Předtím tu s námi byl Míša, byl to také jezevčík a říkali jsme mu Mienka. Ten se dožil úctyhodného psího věku, zemřel v jednadvaceti letech.

Když jsme procházeli zahradou, všiml jsem si, že chováte daňka a veverku.
Ano, je to desetiletá daňčí slečna, jmenuje se Rozárka. Neteř mi ji přivezla opuštěnou, mysleli si, že je to mládě srny. Bylo to náročné, každé dvě hodiny jsme k ní vstávali a dávali jí pít mléko z flašky. Na její výživu v raném věku padlo asi 250 krabic mléka. Rozárka je na mě zvyklá, chodila se mnou na volno do lesa, ale musel jsem dávat pozor, aby mi ji myslivci nezastřelili. Veverce je pět let, jmenuje se Žofinka, ale je to kluk, což jsme zjistili později.

V domě i ve vaší chatce jsem zahlédl spoustu trofejí, jste myslivec?
Ne, nejsem. Mám rád myslivost, ale beze zbraně. Rád sbírám i shozy (parůžky), v rybnících mám ryby, chodí mi sem i divoké kachny, v létě jich tu bývá až padesát. Jednou mi k baráku přišla 
i liška. Choval jsem jeden čas také kuny, skalní i lesní.

Když se dívám po stromech, máte tu spoustu ptačích budek…
Přesně šestnáct. Hnízdí tam i netopýři. Ti jsou hlavně v nedaleké kostelní věži, ale tady nad mým pozemkem mají svůj koridor. Jednou navečer jsem napočítal, že z jedné budky vylétlo pětačtyřicet netopýrů.

A které ptáky vídáte v budkách a krmítkách?
Létá sem brhlík lesní, všechny tři druhy strakapoudů, dlaskové, různé druhy sýkorek – modřinka, koňadra, babka, uhelníček, mlynařík, pěnice, kosi a různé další druhy ptáků. Každý rok skrmíme přibližně padesát kilogramů slunečnice, pak ještě vločky a strouhanku. V létě tady u rybníčků při žabím koncertu svítí stovky světlušek.

Petr Svatoň
Narodil se 12. května 1944 v Pardubicích. Vyučil se soustružníkem, pracoval v Továrně mlýnských strojů v Pardubicích, potom v podniku Perla v Nekoři v Orlických horách. Do Heřmaně se přistěhoval před 21 lety. Má dvě děti, žije s družkou. K jeho koníčkům patří myslivost (beze zbraně) a rybaření.

Autor: Petr Stránský

10.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Patronem soutěže se stal Jakub Štáfek Lavi z kultovního seriálu Vyšehrad (na snímku). „Chance je zábavná, odvážná a drzá, stejně jako on,“ řekla mluvčí firmy Markéta Světlíková.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Opilci se povalovali u cyklostezky

Žďár nad Sázavou – Dva silně podnapilí muži vzbuzovali v neděli odpoledne veřejné pohoršení u cyklostezky ve žďárské ulici Okružní. Ke dvěma opilcům povalujícím se na zemi proto vyjeli policisté.

Nedvědice sobotní utkání nedohrála

Vysočina – Také po 11. kole I. B třídy – skupiny B zůstávají fotbalisté Štěpánova na dně tabulky, byť si ze hřiště rezervy Polné dovezli cenný bod. Nováček z Bohdalova se v Lukách prezentoval sympatickým dojmem, na bodový zisk to bohužel nestačilo.

Derby rozhodla ve prospěch béčka Žďáru produktivita

Žďársko – Hlavním tahákem 11. kola východní skupiny I. A třídy bylo derby mezi fotbalisty rezervy Žďáru a Herálcem. Herně vyrovnanou partii rozhodla lepší koncovka domácího mužstva. Hráči Moravce doma smolně prohráli s Náměští, juniorka Vrchoviny si bez problémů poradila s Moravskými Budějovicemi.

Jadernou elektrárnu je třeba dostavět, shodli se politici

Vysočina - Pátý blok jaderné elektrárny Dukovany by se měl dostavět, už s ohledem na budoucnost, shodli se lídři politických stran na předvolební akci s Deníkem v pátek 13. října.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení