Slabinou byl jen motor o objemu 1.9 litru s úpravami převzatý z již předválečného modelu Traction Avant. To bylo napraveno v polovině šedesátých let novým motorem o obsahu 2 litry a později dalšími o obsahu 2.1 a 2.3, dokonce se vstřikováním Bosch. Teprve tyto motory již částečně odpovídaly potenci tohoto nadčasového a technicky vyspělého modelu. V rozmezí let 1955 až 1976 bylo vyrobeno téměř 1.5 miliónu Citroënu DS, a to včetně kabrioletů a kombi.

Moje setkání 
s Fantomasem

Je nedělní slunečné dopoledne a já čekám na benzínové pumpě na setkání, po kterém jsem vždy toužil. Poznat Citroëna DS na vlastní kůži, to se nepoštěstí každý den. Sleduji řady projíždějících automobilů a vzpomínám na všechny ty francouzské filmy s Louis De Funesem, kde jsem vždy tento výjimečný automobil obdivoval. A v tom se objeví! Majestátně se nese na svém hydropneumatickém podvozku, nikam nespěchá a všem okolo dává jasně najevo, že právě on je ten výjimečný. Jako by se zastavil čas. Ostatní nevýrazná automobilová produkce na silnici tvoří v tu chvíli „Déesu" jen jakousi kulisu.

Řidič a majitel v jedné osobě, Jirka Bartes, vjíždí na parkoviště čerpací stanice a zastavuje. DS, svým absolutně netradičním vzhledem zvýrazněným zelenou metalízou podtrženou nablýskaným chromováním okamžitě zaujme všechny okolo. Vždyť, kdo to kdy viděl! Příď karoserie připomínající čenich žraloka, vnitřní pár světel se natáčí do strany spolu s předními koly, zadní blinkry na střeše, dveře bez okenních rámů, zakrytá zadní kola a tak dále. Tohle auto prostě působí, jako by bylo z jiného světa, stvořeno na jiné planetě. Vše, doslova každý detail, je vyřešeno zcela odlišně, než bylo v době jeho výroby zvykem. Dnes to platí dvojnásob.

Mám tu čest seznámit se s levnější verzí D Super, která neoplývá všemi mechanickými vymoženostmi a poháněna je slabší verzí motoru 2.0 l, který je spojený s mechanickou pětistupňovou převodovkou. To jí však nic neubírá na atraktivnosti.

Je těžké popisovat všechny odlišnosti od obvyklostí soudobých automobilů. DS je tak jiný, že bych zde musel popsat celý automobil od předního nárazníku až po ten zadní. Oba mimochodem stojí pro svoji architektoniku za pozornost stejně tak, jako snad každý šroubek v tomto plechovém uměleckém díle. Proto vám doporučím prohlédnout si tento vůz na některé z veteránských akcí na Třebíčsku s pozorností, kterou si opravdu zaslouží, nebo si alespoň pustit film o Fantomasovi. Já si z onoho nedělního dopoledne odnesl zážitek, na který budu vzpomínat, a budu se těšit na den, kdy se opět s „déesem" uvidím a možná se v něm opět i svezu. Věřte, stojí to za to!

JAN KOTLÍK