Nemohl jet už v srpnu, protože byl nemocný. Vlak, který ho měl stejně jako dalších 249 dětí odvést do bezpečí, se ale na nádraží opět vrátil. Bylo 1. září a nacistické Německo napadlo Polsko. Hranice Československa se uzavřely a začala válka. Bratr Tomáše Graumanna zemřel stejně jako většina jeho rodiny. Ve vyhlazovacích koncentračních táborech v Polsku.

Posledních patnáct z 669 zachráněných Wintonových dětí odletělo letadlem do Švédska.

„Pamatuji se na ženu, která měla tři dcery. Dvě starší nastoupily do vlaku. Třetí byla ještě malá, takže ji matka držela v náručí. Potom ji dala do ruky jedné ze starších dcer a řekla, ať se o ni dobře stará. Pak si ji zase vzala k sobě. To se odehrálo ještě asi třikrát. Bylo to těžké rozhodnutí, poslat své děti do neznáma," vzpomínal pětaosmdesátiletý Graumann ve středu večer v jihlavském rodinném centru Krteček.

I on odjel v osmi letech Wintonovým vlakem v srpnu roku 1939 do neznáma a díky tomu přežil holocaust. „Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych svou matku už nikdy neviděl. Řekla mi, že za dva za tři měsíce Hitler padne a já se zase budu moci vrátit domů. Bral jsem to jako krátké dobrodružství," popisoval Graumann. Ve Skotsku, kde se ho ujala Marie Corson, ale zůstal osmnáct let. „Marie chtěla původně dvě dívky. Ty se ale jejich rodiče nakonec rozhodli neposlat. Řekla tedy, že to zkusí alespoň na měsíc se dvěma chlapci. Zpočátku psala každý měsíc dopis, že je to dobré, že to ještě měsíc vydrží. To jsem tenkrát ale ještě nevěděl," popsal Graumann.

Ten se do Čech vrátil  až v roce 1990. „Po válce mi můj strýc napsal, že  všichni moji příbuzní jsou mrtví. Proto jsem se do Československa nevrátil," uvedl Graumann a dodal, že skutečný domov už nenalezl nikde na světě.

O Nicholasi Wintonovi, který mu zachránil život, se dozvěděl až v roce 1997, kdy působil jako učitel angličtiny v České republice. „Viděl jsem o něm reportáž v televizi. Neuměl jsem dostatečně česky, takže jsem jí moc nerozuměl, ale zarazilo mě, že tam ukazovali stejné cestovní doklady, jaké jsem měl já," vybavil si Graumann. Proto kontaktoval svého bratrance, který pracoval v České televizi, aby mu opatřil seznam dětí zachráněných Wintonem. „Byl jsem na něm i já," podotkl Graumann.

S Wintonem se setkal až v roce 2001. „Když jsem ho viděl znovu v roce 2009 při sedmdesátém výročí příjezdu vlaku do Londýna, bylo mu sto let. Řekl nám: Jsem rád, že vás po sedmdesáti letech vidím. Nečekejte příště tak dlouho na naše další setkání," dodal Graumann.

Tomáš Graumann našel ve Skotsku cestu ke křesťanské víře. Jako misionář poté působil na Filipínách a tam se také seznámil se svou manželkou, Američankou Caroline.  Graumann má proto dnes české i americké občanství. Víra v Boha mu pomohla vypořádat se s tím, že nacisté povraždili celou jeho rodinu. „Modlím se, aby jim Bůh odpustil. Já už to udělal," zakončil Graumann.