Necudnou a Neškodnou to nekončí. Bude třetí díl

Jihlava - Linda je hlavní hrdinkou knih Necudná a Neškodná. Je to energická mladá dáma, které už život uštědřil pár facek, ale ani to ji nezlomí. Chce svůj život hlavně prožít, nikoli jen přežít. I když to občas bolí. Osudy hlavní hrdinky má na svědomí autorka z Vysočiny, která si říká Linda Hogen.

Ta nezastírá, že erotické příběhy, které popisuje, vychází z velké části z vlastní zkušenosti. A protože pracuje jako novinářka, nemůže se naplno odhalit. Proto zvolila pseudonym. Nicméně zasvěcení vědí své.Sama však dodává, že ne všechno, co píše, je pravda. „Když jsem poslala jednotlivé kapitoly vydavateli, tak mi to vracel s tím, že mám přitlačit. A tak se z toho stal trochu tvrdší román, než jak tomu bylo ve skutečnosti,“ vysvětlila Linda. Z té se stává už ostřílená spisovatelka, dvěma knihami to totiž nekončí.

Jak ti to jde jako spisovatelce? Uživila by ses tím?

Určitě neuživila. Začínající autoři to mají těžké, nemůžeme si vyskakovat. Dostáváme peníze z toho, co se prodá. A to ještě jednou za čtvrt roku, takže zatím nevím, jak jsem na tom po vydání druhé knihy. (vyšla v březnu pozn. redakce)

Pomohlo ti tvé povolání k tomu, abys mezi lidi dostala informaci, že vydáváš knihu?

Na jednu stranu ano, protože mám kolem sebe lidi, kteří se mi snaží pomáhat. Na druhou stranu je to pro mě velká překážka, protože pracuji jako novinářka, takže vedení s tím má velký problém. S ohledem na to, jaký typ literatury to je. Knihovny mi nabízely veřejná čtení. V City Parku chtěli autorské čtení s tím, že by pokryli reklamu na dveřích. To by byla bezvadná reklama, ale nakonec jsme to nemohli zrealizovat, protože mi to v práci nedovolili. Nikdo nesmí vědět, že jsem to já. Proto ten pseudonym.

Překvapil tě zájem po vydání prvního dílu?

Zajímavé je, že původně nebyl cíl, aby to někdo četl. Posílala jsem kamarádce jednotlivé kapitoly, aby si to přečetla. Vracela mi to s tím, že je to vtipné. Potom se k tomu dostal můj současný vydavatel, že by to chtěl vidět. Tak jsem mu řekla, že to nikdo číst nebude, že je to tak trochu úchylné. On mi na to řekl, že je to to, co ženy chtějí číst. Že je to podobný typ literatury jako 50 odstínů šedi, ale je to blíže české holce. Jsou to příběhy z českého města, takže by to mohlo fungovat. A opravdu to funguje.

Musela jsi své příběhy pro knihu nějak upravovat?

Jistě. Když si to přečetl vydavatel a jeho lidé, tak přišel a řekl mi, abych přitlačila. Když prý chceme erotický román, tak musíme vážně přitlačit. A vždy mi to s tím vracel. A tak se z toho stal trochu tvrdší román, než tomu bylo ve skutečnosti. Mně přišlo, že tohle už je moc, ale on mi tvrdil, že je to málo. Tak jsem si říkala, to moji babičku zabije. Naštěstí se jí to do ruky nedostalo, ale měla jsem strach. Říkala jsem si, za co mě ti lidé budou mít. Budou věřit každému slovu a budu vypadat jako blázen.

Jihlava není velké město, jaké byly reakce?

Ti, co mě znají, tak se pobavili a řekli, že jsem blázen. Pak se objevili lidé, kterých se to týká osobně, a tam byly reakce zajímavé. Přišla mi například SMS, ve které stálo, že jsem trapná a ubohá. Dokonce na mě chtěl jeden pán podávat trestní oznámení, ale pak pochopil, že by na sebe akorát upozornil. Ono to má vlastně fungovat i jako určitý odrazovač chování některých mužů. Může jim dojít, že zase nejsou tak úžasní, jak si o sobě myslí. Že když jeden den někoho požádají o ruku a za tři dny si odskočí za jinou, tak to není v pořádku. To byl například i případ toho, který mě chtěl žalovat. Ve výsledku to možná zafungovalo a někdo z nich se chytl za nos. A pak tam byly i takové reakce, kdy mi někdo řekl, že to dá přečíst svému vnukovi, aby viděl, jaký byl děda kabrňák. Nikdo mi vyloženě po krku nešel.

A druhý díl vyšel tak nějak přirozeně?

To byl požadavek nakladatele, který chtěl trilogii. Momentálně zatím nevím, jaká bude trojka. První je Necudná, druhá Neškodná a také třetí díl musí začínat předponou ne. Takže já už psala s tím, že to musím napsat. A to se vždy píše hůře, než když něco vytvářím spontánně. Ve druhém dílu už jsem si dost vymýšlela. Takže jsou tam takové věci, jaké by to bylo, kdyby to tak dopadlo. I s hlavním hrdinou to dopadlo ve druhém díle nejistě. Musím si nechat otevřená vrátka pro třetí knihu. Ta druhá vychází tak ze 70 procent z reality, ale u té trojky už budu hodně fantazírovat.

Máš už nějaká čísla prodejnosti? Jak u prvního, tak u druhého dílu.

Bojím se na ta čísla ptát. Když něco odevzdám, tak už to neřeším. Je to hotové a můžu dělat jiné věci. Nevracím se zpět. Pak přijde platba a já zjistím, kolik se toho prodalo. Tím, že to chodí po čtvrt roce, tak zatím vůbec nevím, jak na tom jsem s druhým dílem. Ale u toho prvního mi nakladatel řekl, že se prodalo více kusů, než bývá u prvotin zvykem. Já ani nechci vědět, jak to dopadlo.

Naznačila jsi, že bude třetí díl. Už na tom děláš?

Miluju Patrika Hartla, kterého považuji za svého učitele. Když vyšel první díl, tak jsem mu řekla, že se bojím toho, co bude. On mi řekl, že jestli se bojím, tak mám psát dál. Že je to to jediné, co mi pomůže. Takže jsem to udělala. Ale nejsem tak zodpovědná jako on, který si řekne, že si teď sedne a bude několik hodin psát. Já jsem nezodpovědná. Píšu, až když mi teče do bot. Ve výsledku mám pak knihu napsanou za tři týdny.

Dokdy máš mít třetí díl?

Do letošního podzimu. Někdy na konci srpna se na to podívám. Já to napíšu, ale už to po sobě nečtu. Přečtou to lidé ve vydavatelství, a pak teprve přijde to jejich přitvrď. Takže až pak předělávám.

První díl jsi měla předepsaný a další si psala třeba měsíc v kuse?

Ano, po večerech. Jednou mi kamarád řekl, že až si to někdo přečte, tak už nemám šanci na normální vztah. Že mi to zkazí život. Smála jsem se mu a říkala jsem, že mi to nikdo nebude věřit. Je to jenom kniha, ale on měl pravdu.

Pozoruješ tedy, že se změnil pohled chlapů na tebe?

Když s někým jsem, tak první, co řekne: Nebude o mně kapitola? To mě děsí. Já slíbím, že nebude, ale pak mu dám jiné jméno, a je to (směje se). Ale asi ano, má to vliv. Věří tomu na sto procent. A já pak vysvětluji, že je to jenom kniha.

Jaké byly reakce rodiny?

Vzali to dobře, maminka chtěla být hrdá a rozhlásila to všem kamarádkám. Když to pak přečetla, byla trochu rozhozená, ale nezanevřela na mě. Takže když teď vyšel druhý díl, tak už to zase hrdě rozhlašovala. Zjistila, že se to kamarádkám líbí a že takhle to v erotických románech chodí.

A ještě se zeptám, nebojíš se jednou reakce svých dětí?

Když mi chce někdo otevřít oči, tak se mě na toto zeptá. Vtipné je to, že když mi vyšla první kniha, byla jsem s dcerou v knihkupectví. Jedna paní si mou knihou listovala a šla s ní k pokladně. Byla jsem na sebe pyšná, tak jsem dceři řekla, že si paní kupuje mou knihu. A jak je taková bezprostřední, tak šla, vzala knihu do ruky a na celý knihkupectví zakřičela: To napsala moje máma. V ten moment to bylo vtipné, ale je mi jasné, že třeba za deset let si to přečte. Tak co to s ní udělá? Ale zase si říkám, že bude jiná doba. A jestli bude chytrá rozumná holka nad věcí, tak to pochopí.

Máš v hlavě ještě něco, co by si ráda napsala?

Píšu o dětech ze střídavé péče, protože sama mám dceru ve střídavé péči. Ale snažím se to psát pohledem nejen pro rodiče, ale i pro jejich děti. Děti si mohou doplňovat, vyplňovat a mohou z toho získat pocit, že v tom nejsou úplně samy. A také že se nemusí trápit, protože je rodiče milují, i když spolu nejsou. Bude se to jmenovat Mámové a táty, ale kdy to vyjde, to zatím nevím.