Jak se vám líbila brněnská atmosféra? Přišlo více než tři tisíce fanoušků.

Publikum bylo bezvadné, zaplnilo celé okolí tratě i sedačky. Proto se mi skákalo parádně.

Kolik takových akcí stihnete za rok?

Fakt hodně, především v létě. Teď je ani nespočítám. Jezdíme po celé republice i do zahraničí. Baví mě to a to je hlavní.

Který trik je vaše specialita?

Užívám si všechny. Nejvíc vypilovaného mám supermana (jezdec letí nad motorkou a drží se jí asi v půlce rukama – pozn. red.). Co mi kluci poradí, to vyzkouším. Chci umět co nejvíc triků.

Jedním z nejoceňovanějších je i salto vzad. Už jste ho skočil?

Ze začátku jsem jej zkoušel na koloběžce, pak na kole a pitbiku do molitanu. Na své současné motorce jsem to ještě nezkoušel, ale uvidíme. Až bude venku teplo, třeba ho zkusím naostro… (úsměv)

Nebojíte se?

Freestyle je nebezpečný sport, u kterého se občas i padá. V mém případě šlo zatím jen o jeden vážnější úraz, když jsem si v létě zlomil obě kosti v ruce. Štvalo mě, že venku bylo hezké počasí, mohl jsem skákat a místo toho jsem měl sádru. Ještě mě při dopadech trochu ruka pobolívá, ale zvládám to.

Co pro vás znamená skákat vedle freestylových osobností jako Petr Kuchař nebo Libor Podmol?

Je to pro mě super zážitek být součástí takové společnosti. Vycházíme spolu dobře a jsem rád, že mě berou mezi sebe. Normálně si tykáme.

Ve dvanácti letech jste nejmladší český motokrosový freestylista. Jak k tomu zvládáte chodit ještě na základní školu?

Hodně v ní chybím, musím pak učivo dohánět. Je to nepříjemné, ale co se dá dělat. Freestyle mě baví a nechci s ním přestat.

Co na to říkají učitelé, když máte tolik absencí?

Teď na druhém stupni už je jim to jedno. Šoupnou mi kdykoliv písemku, nezajímá je, kde jsem byl.

Znamená to, že před zkoušením se třeba učíte i na freestylových akcích?

Občas si s sebou něco vozím. Moc nadšený z toho ale nejsem. Mnohem zajímavější jsou pro mě pochopitelně motorky.

Jak vás berou kluci ve třídě, jsou vaši fanoušci?

Chodí se na mě dívat, já jim zase zajišťuji vstupy. Možná mi i trochu závidí, když si v zimě užívám sluníčka v Itálii, ale freestyle se jim líbí.

Máte už představu, čím byste se chtěl jako dospělý živit?

Ještě nejsem rozhodnutý. Není ale úplně nejlepší dělat freestyle jako hlavní práci, spíš jen pro zábavu. Chtěl bych si najít normální obživu a u toho nějak přiměřeně skákat.

Stíháte ve svém volném čase ještě něco jiného, než blbnout s motorkou?

Jedině snad v zimě. Tu si užívám, protože mám chvíli odpočinku. Znova začínáme jezdit zase začátkem února, kdy cestujeme do Itálie nebo Španělska, kde je tou dobou už teplo. Když je v létě pěkné počasí, stále jen skáču a skáču.

Jak jste se dostal na motorku?

Ve třech letech mě taťka vozíval před barákem, což se mi prý hodně líbilo. O dva roky později jsem si u kamaráda na poli vyzkoušel motorku a hned mě to chytlo, proto mi ji naši koupili a od té doby jsem jezdil motokros. V osmi jsem pak zařadil první freestylové kousky a dosud se toho držím. U Petra Piláta jsem si poprvé skočil z rampičky a hned mě to nadchlo.

Nebojí se o vás rodiče?

Hlavně mamka. Docela nerada kvůli tomu jezdí na moje představení. Taťka tvrdí, že když jsem byl malý a jezdil jsem pomalu, ještě to šlo. Ale jak se stupňuje náročnost, začíná se také prý čím dál více bát.

Proč jste nezůstal jen u motokrosu?

Když jsem dojížděl do cíle, zkoušel jsem třeba nějak skočit a u toho zvednout ruku. Udělat prostě trik. Diváci toto oceňovali, z čehož jsem měl obrovskou radost. Začal jsem se proto více věnovat freestylu. Dělat ve vzduchu parádičky je super.