Včelíny se objevují nejen na venkově, ale i ve velkoměstech na střechách výškových budov, v Praze jsou i na střeše Národního divadla. Cedule nabízející med jsou na domech i u silnic. Med je zkrátka „in" a je tomu tak i na Pelhřimovsku. Jedna ze zdejších organizací Českého svazu včelařů je také v Žirovnici, kde měla ke konci minulého roku 24 členů. Předsedovi žirovnické organizace Františku Pokornému jsem položila několik otázek týkajících se spolku i vlastního včelaření.

Kdy včelařský spolek v Žirovnici vznikl?
Předtím, než také v Žirovnici vznikl samostatný včelařský spolek, byli žirovničtí včelaři sdruženi ve Včelařském spolku pro Počátky a okolí se sídlem v Počátkách. Ten vznikl v roce 1913. Důvodem pozdějšího rozštěpení tohoto spolku v roce 1938 byla vzdálenost a těžká dostupnost pro starší členy ze Žirovnice a včelařský kronikář k tomu ještě dodává: „Byly zde i jiné důvody, a to jistá řevnivost a touha po četných funkcích". V Žirovnici ze zachoval zápis o ustanovující valné hromadě Včelařského spolku pro Žirovnici a okolí. Ta se uskutečnila dne 15. května 1938 ve dvě hodiny odpoledne v hostinci Františka Jelínka na náměstí. Zde byl předsedou spolku zvolen Jan Raffl. Později se členové spolku scházeli také v hotelu U Pustinů.

Jak vypadal majetek, kterým tehdy spolek disponoval?
Prvním příjmem do spolkové pokladny byl zůstatek 146,45 koruny po rozdělení počáteckého spolku, členský příspěvek byl stanoven na 26 korun. Dalším majetkem spolku z přerozdělení byl lis na mezistěny a medomet k zapůjčení pro členy v době medobraní. Jednou se zajímavých osobností mezi zakládajícími členy byl Josef Charvát. Ten měl na své zahradě bohatě zdobené a krásně barevné úly, které mimo jiné představovaly i zmenšené domečky a budovy. Raritou byl žirovnický kostel – úl, který měl dokonce dva vchody – česna, jako ve skutečnosti. Tento včelař byl přátelský a usměvavý člověk, ke kterému rádi chodili nejen kolegové včelaři, ale také ostatní občané. Hodilo se jim to zejména v neděli, kdy se cestou z kostela pro lidi zašli podívat i na kostelík pro včeličky.

Jaké je dnes věkové složení včelařského spolku? Máte vy, starší včelaři, nástupce? A nemělo by být u nás včelařů víc?
Nejstaršímu členovi našeho spolku je nyní 80 let, je to přítel Bohumír Marek z Litkovic. Nejmladšímu Lukáši Nečasovi, jednateli spolku, je 36 let. V lednu letošního roku zemřel zasloužilý člen Jan Štefl ve věku 87 let, který spolek vedl celkem 36 let. Nyní je nás tedy 23. Věkový průměr našich včelařů je přesně 60 let. Zdá se to hodně, ale když vezmeme v úvahu dlouhověkost včelařů, tak to zas tolik není. Navíc jsou tu také „skrytí" včelaři, děti nebo vnoučata členů, a ti už včelaří se svými otci a dědy, i když nejsou oficiálními členy spolku. Někteří naši členové mají i několik desítek včelstev, takže zavčelení ploch v obvodu naší organizace je dostatečné. Navíc na našem území máme také včelstva dvou včelařů z jiných organizací a jednoho neorganizovaného včelaře.

Žirovničtí včelaři se představují pravidelně na Zahradě Vysočiny. Jaké zážitky máte z té letošní červencové výstavy? Kupovali návštěvníci váš med?
Už se stalo takřka tradicí, že každoročně reagujeme na výzvu zahrádkářů a s naší malou včelařskou expozicí trochu obohatíme nádhernou výstavu květin. Vždy se najdou návštěvníci, kteří si expozici prohlédnou a poslechnou si se zájmem něco o včelaření a někteří si koupí med. Pro ty, kteří prodávají med a zároveň hlídají vystavené věci, je to zajímavá motivace, i když to asi nikdy není jediné a rozhodující odbytiště pro jejich produkt. To se nachází většinou mezi našimi „stálými" zákazníky, kteří si náš med pravidelně kupují.

Vy jste, Františku, začal včelařit s tatínkem už asi jako kluk. Čím vás včelařství upoutalo tak, že se stalo vaším celoživotním koníčkem?
I když jsem odmalička viděl, jak otec včelaří a slyšel jsem o této zálibě hodně, nebyl jsem pro ni v chlapeckém věku příliš zapálený. Teprve v dospělosti jsem začal oceňovat krásu a jedinečnost tohoto koníčka. Otec mi také často říkal, že ve všech dobách jeho života byl chov včelstev kromě záliby také nezanedbatelným přilepšením do rozpočtu rodiny. Asi v rovině kilo medu za kilo másla. A měl pravdu, platí to dodnes, i když včelaření s sebou nese také nemalou starost, námahu, žihadla a pot. Když dnes držím v ruce vonící plást s medem, pylem nebo líhnoucími se včelami, uvědomuji si, že všechny ty podivuhodné vlastnosti a umění včel nejsou náhodné.

Využíváte doma med při vaření nebo jinak v kuchyni? Může být med lékem?
Nikdy nesladím cukrem, ale pouze medem a při vaření používáme v domácnosti rafinovaný cukr jen minimálně. Med je pro nás doma takřka každodenní potravinou. Kromě toho, že med obsahuje jednoduché, lehce stravitelné cukry glukózu a fruktózu, má i spoustu minerálů, stopových prvků a enzymů, které naše tělo obohatí o tyto „katalyzátory", a to se pak stane odolnější. Je to pro nás lék a potravina zároveň.

Hodně pozornosti se v souvislosti se včelařením věnuje varroáze. Kdy se tato nemoc u včel objevila, proč je tak nebezpečná a jak se jí lze bránit?
Původním hostitelem kleštíka včelího (Varroa destructor) je včela východní. Do Československa se dostal někdy na jaře roku 1978. Od té doby je k nezastavení a všechna včelstva musíme tohoto nepříjemného pasažéra neustále zbavovat. Je rozšířený v celé Evropě. Přes zimu jsou včelstva takřka „čistá", ale během letní sezony znovu dojde k rozvinutí tohoto parazita. A k podzimu musíme opět léčit. Všechna vývojová stadia kleštíka se živí hemolymfou včel a včelího plodu. A druhotné nebezpečí je v přenášení různých viróz, které oslabují a postupně decimují včelstvo.

Jak se před těmito hrozbami bráníte?
Obranou je stálé sledování zdravotního stavu včelstev a léčení. Česká republika má díky Výzkumnému ústavu včelařskému v Dole a veterinárním vyhláškám varroázu celkem dobře pod kontrolou. Hlavní léčení probíhá na podzim (po medobraní) takzvanou fumigací, což je zapálení papírku s několika kapkami Varidolu – léku v úle. Nebo se tento lék podává v aerosolu s vodou, nebo s lékárenským acetonem. Během celé sezony je možno používat Formidol, což je v přírodě se vyskytující kyselina mravenčí. Tato „chemizace", jak léčení nazývají její odpůrci, je dnes bohužel nezbytná. Pokud se dodržuje dané dávkování a související veterinární předpisy, tak včelstvo ani konzumenti medu nejsou nijak ohroženi.

Co kromě varroázy včely ohrožuje?
Nemohu nevzpomenout, že ještě větší pohromou pro včelaře je mor včelího plodu, kde jediným lékem je oheň. Včelstva i s úlem se prostě pálí. Mor se z času načas objevuje u včel od nepaměti. Žel, i na našem území, a to v katastru Jakubín, kde letos byla z tohoto důvodu spálena dvě včelstva, u nichž se choroba objevila. Choroba není nebezpečná pro člověka nebo na něho přenosná, ale pro včelstvo je většinou likvidační.

Jak včelařům pomáhá Státní zemědělský intervenční fond (SZIF)?
SZIF sdružuje prostředky EU a Ministerstva zemědělství České republiky a poskytuje takzvanou „technickou pomoc" – včelař si může pořídit za zhruba 50 procent nákladů například medomet (jeho celková cena je 25 až 50 tisíc korun), pastovač na med, vařák na vosk, odvíčkovací zařízení a další potřebná zařízení.

Pomáhá fond i s léčením nemocných včelstev nebo s rozborem kvality medu?
Další pomocí je „boj proti varroáze", kdy včelař získává příspěvek na léčení aerosolem a kupuje léky za již dotovanou cenu od výrobce. Může to být také dotace na odborná školení spolku, nebo si včelař může objednat u výzkumného ústavu rozbor medu za dotovanou cenu. Pak může svůj med prokazovat získaným certifikátem, který dokládá, že jeho med odpovídá potřebným normám důležitým pro kvalitu medu. Další „injekcí" pro včelaře je takzvaná národní dotace 1D z prostředků ministerstva zemědělství. Loňského roku činila 128 korun na každé zazimované včelstvo. To alespoň částečně pokryje náklady na přikrmování včelstev po vytěžení medu.

Na trhu je dnes k dostání med z různých zemí. Je tento med kvalitní a vyrovná se našemu českému?
Česká republika má dosti přísné normy na léčení včelstev, ale také na kvalitu medu. Jak už jsem zmínil, tak mor včelího plodu se nesmí léčit jinak než spálením. V některých státech ale léčí tuto chorobu u nás zakázanými léčením antibiotiky. Ta se pak dostávají do medu a jeho konzument má zaděláno na vznik rezistence – odolnosti mikrobů vůči antibiotiku. Nedávno jsme i u nás byli svědky kauzy „Včelpo: problémový med s antibiotiky končí ve spalovně".

Můžete připomenout, o co v této kauze šlo?
Loni v listopadu se ukázalo, že společnost Včelpo Obora prodávala med, který vydávala za český, se zbytky antibiotik. Policisté zjistili, že se do českého medu dostal med z Ukrajiny a skončilo to vysokými pokutami, ostudou a ztrátou důvěry. Nechybělo však moc a tento med se dostal na pulty našich prodejen.

Jak je to možné? Znamená to, že v jiných zemích jsou odlišné normy?
Některé kvalitativní ukazatele vztahující se k medům z jiných, exotických zemí, například z Afriky, Asie či Jižní Ameriky, jsou značně odlišné od tradičních českých medů. Neznamená to, že by vždy byly špatné, ale mohou mít pro nás i nezvyklou chuť, obsahují například jiné složení pylů z rostlin, které u nás nerostou.

Co proti tomu můžeme dělat?
Myslím, že ideální je mít svého „osobního", nebo „rodinného" včelaře, kterému spotřebitel důvěřuje. Od něho může odebírat med se znalostí původu a zárukou kvality.

Marie Fronková