Rváčci, vazači či mlynáři skládají pětky za novoměstské Titány

Kdo se v průběhu letošního mistrovství světa v ragby zhlédl, nemusí zůstat pouze u pasivního pozorování sobotního televizního finále mezi velkými rivaly z Nového Zélandu a Austrálií. Krásu ragby si může vyzkoušet sám na vlastní kůži.
Právě třetí nejpopulárnější sportovní akce na světě může Jiřímu Mítovi, zakladateli „Titánů", v hledání nových tváří přinést nemalou pomoc. „To, že jsme začali teď, bylo vlastně velmi dobře načasováno, i když jsme o tom nijak nepřemýšleli," říká Mít.

Osoba Jiřího Míta je ve velmi krátké historii novoměstského ragby klubu klíčová. Bývalí prvoligový hráč a juniorský reprezentant už má se zakládáním ragbyových oddílů své zkušenosti. V roce 1974 byl jedním ze tří spoluzakladatelů Ragby Clubu Přelouč, tehdy pod jménem Tesla Přelouč. „Tenkrát jsme měli úplně jiné podmínky. Mohli jsme trénovat na hřišti Dukly, která měla i B-tým. Měli jsme sparing. Využívali jsme jejich kabiny. Dnes, po tom co nám bylo zakázáno využívat atletický stadion v Novém Městě, jsme vzali za vděk tomu, že nás dobrovolní hasiči v Maršovicích nechali trénovat v jejich areálu," vypráví Mít.

Jeho slova ale nelze brát jako nějaké stěžování. I přes komplikace má s týmem, se kterým chce od příštího podzimu naskočit do soutěžního kolotoče, velké ambice. „Chtěl bych mít jak týmy mužů, tak i žen. Samozřejmě na to nemůžu stačit sám, takže budu shánět nějaké dobrovolníky, kteří by se toho chopili se mnou. Momentálně máme tak padesátku hráčů a to už je na jednoho člověka moc," říká muž, který se aktivně podílí na trénincích napříč všemi věkovými kategoriemi.

Jedním z hráčů, kteří s ragby nově začal, je třiatřicetiletý Kryštof Benoni. Toho na ragby zaujala jeho komplexnost a možnost využít všechny typy lidských somatotypů. „Na ragby je pěkné, že ať jste tlustí nebo hubení, můžete ho klidně hrát. Každý má své uplatnění," vysvětluje Benoni.

V tom, proč by se na ragby měli mladí dát, se Benoni s Mítem shodují. Velkou výhodou oproti ostatním sportům je možnost hrát ho v relativně krátkém čase na vysoké úrovni. „V České republice není taková konkurence, takže ta možnost prosadit se je docela dost veliká. Někteří by mohli slyšet na to, že kdyby se jim opravdu dařilo a dostali by se do juniorské reprezentace, můžou využít možnosti jít studovat na univerzitu například do Anglie. Tam by dostali stipendium a získali by jedinečnou možnost chytit se v zahraničí," popisuje Benoni možnosti, které ragbisté mají.

Co by rodiče mohlo od tohoto sportu odradit, je jeho tvrdost a častý kontakt. S tím, že by bylo pro děti ragby nebezpečné, ale Mít nesouhlasí. Podle něj jde o sport, při kterém je nutné využívat celé tělo, čímž prospívá jeho vývoji. „Pokud se podíváte aspoň na jeden zápas, zjistíte, že hráči na rozhodčího ani nekřičí a nechovají se nesportovně. Lidé si toho necení, ale měli by. Že jejich dítě vyrůstá u férového sportu, který je vybaví jak po fyzické stránce, tak po té lidské. A právě to by u sportu měli hledat. Není to jenom o té schránce ale i tom, co to tomu dítěti dá do života," vyjmenovává trenér další pozitiva.

O tom, zda je sport takový, jak ho Mít popisuje, se může každý přesvědčit. „Budu jenom rád, když k nám začnou chodit další zájemci. Nikoho neodmítneme. Ať je člověk takový či onaký, v ragby je místo pro každého," dodává Mít.