O jejím letošním vítězství nemohlo být nejmenších pochyb. Výčet úspěchů sedmadvacetileté biatlonistky v této sezoně je bez nadsázky impozantní. Koukalová se stala světovou šampiónkou, z mistrovství světa i má stříbrnou a bronzovou medaili.

Skončila druhá v celkové klasifikaci Světového poháru, je držitelkou dvou malých křišťálových glóbů za sprint a závod s hromadným startem, patnáctinásobnou medailistkou ze závodů Světového poháru…

Gabrielo, jak jste prožívala chvíle na pódiu, kdy jste přebírala cenu pro Biatlonistu roku?
S přibývajícími dny po sezoně si vše víc a víc uvědomuju. Někdy si říkám, že je škoda, že nejsem typem člověka, kterému by to došlo hned. Mám to vedení přece jen asi o kousek delší než jiní lidé. Ale jsem ráda, že se mohu radovat alespoň takhle zpětně.

Při vašem dekorování jste sledovala sestřih největších momentů této sezony. Na co jste v té chvíli myslela?
Připomínala jsem si ty hezké chvíle, tu bezprostřední euforii po závodě. Na tyto momenty se nezapomíná, byla jsem z těch záběrů ohromně dojatá.

Nezačalo se vám při tom sledování stýskat po sněhu?
Teď ještě ne. Naopak. Těším se, že se bude dít v tréninku něco jiného. Oceňuju velký sortiment sportů, kterému se naštěstí díky našemu povolání můžeme věnovat. Neumím si představit, že bychom byli až tak jednostranně zaměření, že bychom pořád dělali jen jeden druh sportu. Proto jsem ráda, že teď budeme běhat, jezdit na kole i na kolečkových lyžích, hrát tenis a podobně.

Který z těch vedlejších sportů máte nejraději?
Zamilovala jsem se teď do tenisu. Minulý rok jsem ho začala hrát a snažím se chodit pravidelně trénovat. Ale je to v mém podání jen takový pokus. Odmala jsem nikdy míčové sporty nedělala, nemám pro ně vůbec žádný cit. Ale možná i z toho důvodu, že jsem na ně takový antitalent, mě najednou tolik baví. A zlepšuju se, už to není s tím mým tenisem taková ostuda.

A badminton mezi těmi doplňkovými sporty není?
Ten nehraju. Především proto, že na to není moc času. Těším se, že s ním začnu po konci kariéry. Manželovi rodiče jsou oba trenéři, často mě zvou, ale bohužel je musím odmítat.

Už znáte plán letní přípravy? A jak se vám líbí?
Docela dobrý, řekla bych. (směje se) Všechno mi přijde fajn. Domluvili jsme se na věcech, které nám vyhovovaly v minulosti. Ale budou tam i záležitosti, které se pozmění. Jsem na to hodně zvědavá.

Můžete prozradit, co konkrétně vás čeká?
Čeká mě snad úspěšná příprava před nejdůležitější sezonou mé kariéry. Domluvili jsme se, že budeme kombinovat týmovou a individuální přípravu. Nebudu proto muset být na celých soustředěních, jako tomu bylo v minulosti. Jsem ráda, že díky tomu občas vytáhnu třeba i mé rodiče někam do přírody a vrátím se tak do dětských let, kdy většinou stáli u mých tréninků za dalekohledem, když jsem třeba přišla pozdě ze školy.

Některá tradiční soustředění ale absolvujete.
To je samozřejmé. Už patnáctého května odjíždíme všichni společně na střelecké soustředění do Altenbergu. V létě chystáme do Pokljuky, do Francie…

Už jste začala s tréninkem?
Od prvního května jsem se začala rozhýbávat, individuálně budu trénovat právě až do odjezdu na týmové soustředění.

Jak moc po nicnedělání úvodní tréninky bolí?
Je to nezvyk. Musím říct, že mi ta fyzička dokáže hrozně rychle odejít. Stačí dva týdny a mám pocit, že jsem o dvě ligy někde jinde. Zrovna dneska (středa) jsem si byla zaběhat, z Motola do parku Na Cibulce. Najednou mě tam začali předbíhat lidi… Nevím, jestli to byla sázka nebo co, ale já měla co dělat, abych se jich udržela. Takže doufám a těším se na to, že se zase budu krůček po krůčku v tréninku zlepšovat.

Lidé vás poznávají, když běžíte?
Hodně mě poznávají. Vlastně všude, kam přijdu. Když se občas stane, že mě někdo nepozná, žiju z toho několik dalších dní.

Kdy se to naposledy stalo?
No, na Maledivách při dovolené, tam žádní Češi nebyli. (smích)

To jste si asi musela hodně užívat a v klidu odpočívat, že?
Právě že ne. Já byla tak nastartovaná z té zimy, tak jsem nevydržela třeba dva dny ležet. Manžel mi říkal: Gábino, ty jsi normálně šílená, co zase děláš? Když viděl, že každý den chodím do fitka, tak mu to nedalo a začal chodit také. Nakonec jsme zjistili, že z celé dovolené jsem odpočívala asi tak dva dny.

Už jste hovořila o tom, že vás čeká nejdůležitější sezona kariéry. Co bude důležité pro to, aby byla také nejúspěšnější?
Věřím, že zůstanu během přípravy i v průběhu sezóny zdravá. Tuším, že olympiáda v Koreji by pro mě mohla být vrcholem mé kariéry.

Vrchol znamená konec kariéry?
Takovými myšlenkami se vůbec nezabývám, protože ničemu nepomáhají, naopak dokáží být velice svazující. Věřím tomu, že život to vymyslí za nás.