Prohrála až ve finále, takže brala stříbrnou medaili. Jednu ze dvou českých. O tu druhou z bronzového kovu se postarala Kristýna Drobná.

„Je to jeden ze dvou mých největších výsledků. Do podobné kategorie spadá vítězství ve váhové kategorii na mistrovství Evropy klubů,“ vzpomenula na počin v barvách TKD Lacek.

Každopádně medailový úspěch na šampionátu v Sofii je velkým mezníkem i pro české taekwondo WTF jako celek. Češi totiž výkonnostně patří spíše k evropskému průměru, medaile sbírají jen sporadicky a navíc výhradně v kategoriích kadetů a juniorů.

„Jdeme nahoru, ale velmocí zdaleka nejsme. Pár lidí se dotahuje na nejlepší, ale nemáme tak širokou špičku. U nás je úspěchem každá medaile, ty nejlepší týmy řeší jejich počet,“ nastínila pozici reprezentace Dominika Hronová.

Ta má za sebou už několik velkých akcí. Dvakrát startovala na světovém šampionátu, kadetskou Evropu si vyzkoušela rovněž dvakrát, v obou případech skončila pátá. Na medaili nedosáhla ani při předešlém šampionátu do 21 let. „Tehdy jsem patřila mezi ty nejmladší a moc se mi to nepovedlo. Vypadla jsem hned v prvním kole, když jsem prohrála o bod,“ vzpomíná na dva roky starou zkušenost.

Kaple svatého Kříže, takzvaná Kalvárie, prošla v minulosti  kompletní opravou.
Opravená pelhřimovská dominanta soutěží o titul

Letošní šampionát byl ale o něčem jiném od samého začátku. Po volném losu v prvním kole vyřadila v tom následujícím Ukrajinku Danshynov poměrem bodů 11:9. „Nervozita byla velká. Soupeřku jsem neznala, ale dost mi pomohlo, že jsem viděla její první boj. Většinou jsem vedla, přesto to bylo hodně těsné. Navíc rozhodčí to dost kouskovali,“ vzpomenula na první boj Dominika Hronová.

Druhý postup byl z celé cesty za stříbrem asi nejsnazší. Rusku Andriianenko porazila 20:10. „Většinu času jsem vedla, s blížícím se koncem i výrazně. Postupně jsem se uklidňovala, cítila jsem, že medaile je už blízko,“ uvedla osmnáctiletá závodnice TKD Lacek.

V semifinále už šlo o to, z jakého kovu medaile bude. Cidem z Turecka platí za elitu, mezi nejlepšími nebyla náhodou. „Měla jsem respekt. V minulosti porazila soupeřku, se kterou jsem prohrála ve finále Dutch openu,“ připomenula Hronová. Duel to byl hodně vyrovnaný. I když česká reprezentantka nejprve prohrávala, dokázala skóre otočit a půl minuty před koncem se ujala vedení 3:2. „V tu chvíli už jsem přemýšlela o tom, jak to udržet. Snažila jsem se neudělat nějakou chybu, nedat soupeřce šanci srovnat. Povedlo se,“ radovala se z bezchybného taktického výkonu Dominika Hronová.

POSLEDNÍ KROK NEVYŠEL
Krátká byla až ve finále, Srbce Stankovic podlehla 2:8. „Najednou tam bylo hodně pozornosti, kamery, fotoaparáty. Bylo těžké se soustředit. Moc jsem stála o to, aby mi zahráli hymnu,“ přiznala nervozitu česká reprezentantka a k samotnému boji doplnila: „Nezačala jsem dobře. Po prvním kole jsem prohrávala o tři body. Přesto jsem věřila, že se s tím dá něco dělat. Bohužel náskok soupeřky se mi nedařilo smazat, takže jsem musela v závěru riskovat. Šla jsem po technice za tři body a bohužel jsem ještě inkasovala.“

Vzhledem k tomu, že je Hronové teprve osmnáct let, má ještě dvě šance kvalitu evropské medaile vylepšit. Nohama ale zůstává na zemi. „Těžko říci, jak na tom budou soupeřky za rok nebo dva. Každopádně platí, že se v taekwondu čím dál tím více prosazují mladší závodnice. Pokud budu chtít získat další medaili, budu muset tvrdě pracovat,“ tuší.