Formu mám, zdraví drží, říká laufař Ročárek

„Hlavně jsem rád, že jsem ty závody konečně vyhrál a že jsem ta druhá a třetí místa konečně prolomil,“ říká Jiří Ročárek.

Svým vítězstvím jen podtrhl úspěšný víkend českých laufařů a svou famózní formu z poslední doby, s níž například bodoval i na závodech v rámci Jizerské padesátky nebo masově sledovaného Dolomitenlaufu.

Jirko, v sobotu jste triumfoval na padesátce a v neděli na 23 kilometrech. Jaký to byl pocit?

Jezdím na König Ludwig Lauf už čtvrtý nebo pátý rok a nikdy se mi ho ještě nepodařilo vyhrát. Jsem proto rád, že jsem tuhle bilanci i přes ty náročné podmínky, které o víkendu panovaly, konečně protrhl.

Oficiální závody se nesmí jezdit při teplotách pod -18 stupňů. Jaké počasí na vás čekalo v Německu?

Když jsme startovali, tak teploměr ukazoval -25. V průběhu závodu se pak jelo kolem vody a tam údajně bylo až -30, ale tyhle masové závody se jezdí i za nižších teplot, protože je prakticky nejde odložit.

Jak jste se s tím vyrovnal?

Já ty velké mrazy moc nemiluju. Bylo jasno, sněhové podmínky byly rovněž ideální, ale tenhle mráz už byl fakt síla. Je to o tom, mít tu odvahu se na startu svléct do kombinézy a doufat, že se člověk v průběhu závodu nějak zahřeje.

Asi jste se zahřál dostatečně. Druhému v pořadí jste na padesátce nadělil téměř čtyři minuty. Nelákalo vás spíš poměřit síly se světovou špičkou v klasické padesátce?

Já to takhle jezdím vždycky. Ani ne kvůli menší konkurenci, ale hlavně je to kvůli tomu, že jsem skejtař. Je sice pravda, že ta světová jména se koncentrovala do klasiky, ale i u nás byli velmi solidní soupeři.

Na padesátce jste porazil přes osm set lyžařů. Jak se pro vás závod vyvíjel?

Startovali jsme společně se skejtaři, jenž jeli 23 km. Hned jsem se odpoutal od největších konkurentů z padesátky a držel jsem se mezi špičkou, která jela kratší trať. Po deseti kilometrech se tratě oddělily a od té doby jsem jel sólo závod.

Takže jste jel čtyřicet kilometrů sám. Nebyla to nuda? (smích)

Ani ne, protože zhruba v tu chvíli, jak jsme se oddělili, mi na poutku praskla umělohmotná spona a až na třicátý kilometr jsem musel hůlku držet. Bylo to velmi náročné, dostával jsem křeče do ruky. Novou jsem dostal až na občerstvovací stanici.

Jak vám funguje servis?

Jezdím se svým tátou. Vždycky se ale sejde více Čechů, a tak si vzájemně pomáháme. Třeba pití si ale obvykle vozím sám, jenže v tom mrazu flašky s vodou zamrzají, takže bez pomoci bychom byli ztracení.

Kam řadíte tato vítězství ve své kariéře?

Celkem vysoko. Hlavně jsem rád, že jsem ty závody konečně vyhrál a že jsem ta druhá a třetí místa konečně prolomil. Ale třeba na Dolomitenlaufu jsem byl patnáctý mezi světovou elitou, a ten výsledek si řadím výš než tahle vítězství.

Co vás ještě letos čeká?

Teď pojedu do Rakouska na Koasalauf (50 km bruslením, pozn. aut.), což je první závod v rámci ME laufařů. Druhý díl se jede jako Šumavský maraton na 42 km klasicky. Oba časy se sečtou a podle toho se vyhlásí konečné pořadí.

Na jakou pozici pomýšlíte?

Letos cítím, že se mi celkem daří. Formu mám, zdraví drží, takže proč nepomýšlet na stupně vítězů. Prostě bych chtěl vyhrát.