Když před třiadvaceti lety přišel do Lanškrouna polský kněz, jen málokdo si uměl představit, že v České republice tak dlouho vydrží. Česky uměl říct pouze „pozor, vlak", a tak trochu záviděl svým kolegům, kteří dostali nabídku působit v USA, Anglii nebo ve Švýcarsku. Dnes by už však Zbigniew Czendlik (52) za nic na světě neměnil.

Oblíbený a velmi nekonformní polský farář byl dalším hostem v Kavárně Chotěboř. Jeho historky byly vtipné, vážné, ale i inspirativní.

Zbigniew Czendlik je z generace, kterou ovlivnil první slovanský papež – Jan Pavel II. (vlastním jménem Karol Wojtyla).

„Byli jsme klasická polská náboženská rodina. Víra byla součástí našeho života. Už od dětství jsem ministroval a postupem času se v naší vesnici začalo povídat, že bych byl dobrým kandidátem na faráře," vzpomíná Zbigniew Czendlik. Jemu se ale tato možnost příliš nezamlouvala, a tak na gymnáziu dělal všechno proto, aby tvrzení místních vyvrátil. „Žil jsem velmi bouřlivě a před Bohem jsem utíkal," přiznal.

Svému poslání však neunikl, a tak po několika letech zakotvil právě v českém Lanškrouně. Během krátkého období se stal známým po celé republice. Způsobilo to nejenom přátelství s populární Lucii Bílou, ale i jeho velmi nekonvenční přístup. Objevil se v několika zábavných i vážných pořadech v televizi, dva dokonce sám moderoval.

V médiích jej označili za bulvárního faráře. „Na začátku mě to trochu urazilo, ale teď už mi to nevadí," poznamenal.

Výčitky svědomí zkracují život 

Faktem je a sám to i přiznává, že občas dělá věci a má názory, které se vymykají tradičnímu pojetí. „Ano, kouřím, a rád," přiznává s úsměvem. V minulosti se této neřesti pokoušel několikrát zbavit. Názor změnil po rozhovoru s onkologem Jiřím Vorlíčkem. „Říkal mi, když kouříte, kuřte s potěšením. Výčitky vám ubližují víc než samotné kouření. A to dělám, a nejenom při kouření. Nejsem ten, kdo by moralizoval, kázal, nechci nikomu působit výčitky svědomí. Ty nám totiž zkracují život a já jsem tady od toho, abych lidem ten život prodlužoval. Aby se cítili dobře. Když je vám někde dobře, budete se tam vracet. Možná i tímto jsem jiný než ostatní," myslí si.

Neotřelý je i jeho na názor na celibát. „Miluji ženy, ale jsem šťastný, že doma žádnou nemám. I Pánbůh však říká, že nikdo by neměl být sám. Být v celibátu není jedno z přikázání, je to rozhodnutí církve. Možná jednou přijde doba, že by papež zrušil celibát. Ale měl by si pospíšit, protože až mi bude osmdesát, budu stát v první řadě s těmi, kdo zvednou ruku proti," říká se smíchem kněz, který má údajně na dveřích do obýváku nápis „vzbuď mě jenom v případě požáru nebo zrušení celibátu".

Zbigniew Czendlik kdysi rád hrával fotbal, později se přeorientoval na golf. Prý jeho zejména starší farníky pohoršovalo, když na něho spoluhráči na hřišti křičeli: „Jak to hraješ, ty vole".

Zamyslel se i nad tím, co by dělal, kdyby nebyl knězem. „Rád jsem maloval, dokonce jsem přemýšlel o umělecké škole, pak jsem chvíli koketoval s novinařinou, potom mě zaujala fotografie. Být knězem však byla pro mne nejpřirozenější volba," dodal Zbigniew Czendlik, který se smíchem podotýká, že nemá rád ranní mše (kdo to vymyslel?) nebo zpovídání lidí (dělám všechno proto, aby lidé ke zpovědi nechodili).

Příštím hostem v Kavárně Chotěboř bude světoznámý fotograf Robert Vano.

Erika Nováková