„Tento rok je pro nás Izraelce velmi významný také z toho důvodu, že si připomínáme i 25 let od obnovení izraelského velvyslanectví v tehdejším Československu," sdělil zástupce izraelského velvyslance Eran Šmuel Juvan, který byl jedním z hlavních hostů slavnostního zahájení festivalu. „Dvanáctý rok festivalu Šamajim tím pro nás tedy nabyl na ještě větším významu."

Slovo šamajim v hebrejštině znamená „nebe", což samo o sobě evokuje radost a veselí. Zároveň má ale připomenout i neskutečné utrpení občanů židovského vyznání, kteří zahynuli v koncentračních a vyhlazovacích táborech během druhé světové války. „Ano, připomínáme si hrůzy, které probíhaly během holokaustu," prohlásil Juvan. „Ale tímto festivalem si také připomínáme židovský život a kulturu, a hlavně také radost, kterou židům přinášejí třeba písně."

Nejen kultura, ale i bojové umění

Šamajim je opravdu multižánrový, protože na programu najdeme nejen zmíněné písně a s nimi spojené koncerty, ale třeba i přednášku o židovských ženách oceněných Nobelovou cenou, divadlo, ochutnávku košer jídla či vína anebo i výuku bojového umění krav maga, které používají izraelské ozbrojené síly. Naučit se alespoň základní chvaty této metody sebeobrany můžete právě dnes.

Hlavní myšlenkou festivalu je však hlavně připomenutí třebíčské židovské komunity, která zde po staletí žila v takřka idylickém vztahu s majoritními křesťany a která zanikla po roce 1945. „Festival má nám, kteří už si přítomnost autentické židovské komunity nepamatují, přiblížit, jak vlastně zvyky, kultura, svátky, ale i každodenní běžný život těchto lidí vypadaly," souhlasí třebíčský starosta Pavel Janata. „Chtěl bych, abychom Šamajim tedy brali jako takový náš drobný příspěvek, který by mohl přispět k porozumění a přátelství mezi národy i mezi všemi lidmi dobré vůle."

Stejně jako tomu bývá každý rok, i letos Šamajim začal vernisáží výstavy. Tentokrát v Zadní synagoze najdete obrazy Sylvy Chludilové. Tato mikulovská malířka sice není židovka, její obrazy jsou však judaismem naprosto prostoupeny. Publiku je představila Erika Bezdíčková, židovská spisovatelka, která přežila hrůzy Osvětimi a Sachsenhausenu, a zároveň hosty seznámila s jedním velkým přáním, jež vůči Sylvě Chludilové má.

„Z posledního pobytu v Jeruzalému má paní Chludilová skicář a já bych ji strašně moc chtěla přesvědčit, aby jej vydala a její skici si tak mohl prohlédnout každý," sdělila. „Ona totiž chodila po Jeruzalému a skicovala. Viděla to, co bych jako rozená židovka měla tisíckrát v Jeruzalému vidět, ale nikdy jsem neviděla. A ona to navíc nejen viděla, ale dokonce i popsala. Takže až jednou nebude tvrdohlavá a dovolí, aby se tento skicář vydal, jistě těmito obrázky udělá radost lidem, kteří mají vztah k Jeruzalému a Izraeli."

Festival je věnován místnímu rodákovi

Erika Bezdíčková také zapálila svíčku za všechny židovské občany, kteří byli zavražděni jen kvůli svému původu. Židovské občany, kteří stejně jako ona prošli koncentračními tábory, z nichž se na rozdíl od ní ale už nikdy nevrátili. Někteří měli ale to štěstí, že během svého utrpení potkali odvážné ženy a muže, kteří jim pomohli a zachránili jim tak život. Jedním z těch, kteří se nezalekli možných následků vyplývajících z pomoci Židům, byl i třebíčský rodák Antonín Kalina. Ten během svého věznění v Buchenwaldu pomohl více než devíti stům židovských dětí, za což jej izraelské úřady v roce 2012 in memoriam ocenily titulem Spravedlivý mezi národy. A právě Antonínu Kalinovi je letošní festival Šamajim věnován.

Milan Krčmář