Ta pravá ale je, že skupina měla po pár zkouškách poprvé vystoupit na minifestivale Hubenovské léto. Repertoár byl po několika setkáních na světě, ale chybělo jméno.

„Organizátor nevěděl, co má napsat na plakát. Neměli jsme název, bylo to hrozně narychlo. Tak mi volal, jak se vlastně jmenuje. A já mu říkám – já nevím, něco tam napiš. Třeba rozvalenej diferák nebo kousek salámu, to je jedno a on napsal Rozvalenej diferák, no," smál se bubeník Milan a další členové kapely k historce ještě dodali, že zapomněl říct, že tenkrát právě seděl na záchodě. „Takže neměl zrovna básnický střevo, aby vymyslel normální název. Měl střevo úplně jiný," podotkl zpěvák Tomáš s tím, že s názvem nesouhlasí a byl by rád, kdyby se z názvu vytratilo alespoň Rozvalenej.

NÁPOR FANYNEK

Basák Matouš propagoval název Kluci kočičí, protože jsou všichni členové kapely krasavci. Přesto se však prý o fanynky neperou, nebo to možná jenom nechtějí přiznat. Část z nich totiž nosí snubní prsteny, a tak se zájmem a pobavením všechny náhodné fanynky předhazují sólovému kytaristovi a nejmladšímu členovi kapely, osmnáctiletému Dennisovi.
Kromě zmíněné čtveřice ke kapele patří i kytarista Jarda, který na zkoušky do Opatova jezdí až ze Žďárska. Jarda však nebyl u zrodu kapely a přišel do ní jako poslední, takže prý nemá žádné hlasovací právo a musí jenom poslouchat zbytek kapely. A to i co se týče repertoáru.

Malé slovo při výběru písní má prý i zpěvák Tomáš. „My ho máme jen na tu prezentaci kapely. Ať dělá tu show s lidma, a my to odehrajeme," řekl s humorem basák Matouš. A protože Tomáš musí poslouchat kapelu, propotí za večer na pódiu nejméně tři trika. „Já jsem totiž potlačený extrovert, takže takhle mám alespoň příležitost se projevit," usmál se Tomáš.

Protože kapela hraje především na zábavách a občas i na narozeninách, výběr její hudby se často odvíjí od toho, co se líbí publiku. Jahody mražený, Svařák a Chtěl jsem mít však od ní nikdo neuslyší. „To už je za náma," podotkl Milan s tím, že na hraní těchto „šlágrů" už je trochu starý.

Z reproduktorů Rozvalenýho diferáku se většinou line punk či rok. Mezi její oblíbené skupiny patří například Divokej Bill, Tři sestry, Harlej, Alkehol, Daniel Landa a další. A právě proto si kluci k sobě do kapely přibrali i akordeonistku Míšu, která je Milanova sousedka. Oba totiž bydlí ve Větrném Jeníkově.

HRÁT PRO PUNKÁČE?

„Na harmoniku hraji už dlouho, ale hlavně dechovku," zmínila Míša. Proto když ji Milan lákal do kapely, byla ze začátku hodně nejistá. „Když jsem poprvé dostala úkol, co bych měla hrát, tak jsem se lekla a asi dvakrát jsem to chtěla vzdát," přiznala skromně harmonikářka. S vystupováním před lidmi sice už praxi měla, ale její publikum bylo doposud zcela rozdílné. „Je to úplně něco jiného. Když hraji s harmonikářema dechovku, je to poklidné a nic moc se neděje. Zatímco když hraji s klukama na zábavě, tak je to mnohem větší mumraj," usmála se Michaela.

Přestože Michaela hraje na akordeon prakticky celý život, trému má stále. „V den, kdy máme hrát, nic nejím, jelikož se bojím, že mě bude bolet břicho a svoji sérii strávím na záchodě," dodala Michaela. A tak zatímco chlapi z kapely mezi sériemi ujídají z obložených talířů a těší se na půlnoční řízky, tak Míša nervozně sedí a popíjí vodu.

Rozvalený diferák vznikl 1. května 2014. Většina jeho členů jsou samouci. „Já jsem zpíval s jinou kapelou, ale pak jsem z ní odešel a Milan mi vlastně tenkrát přikázal, abych se dal k nim. Prostě přišel a řekl – Bude zkouška, přijď! A já jsem nemohl říct ani popel, tak jsem se k nim přidal. Byl jsem smířený s tím, že budu žít spokojený rodinný život bez kapely, že nebudu muset řešit žádné hraní, ale bohužel," usmál se zpěvák Tomáš. Jeho pěvecký talent byl prý nalezen předchozí kapelou při zpívání u táboráku.

Milan se na bubny naučil sám. V minulosti hrát na saxofon a akordeon. „Jenže to ho nemohlo uspokojovat, on prostě potřebuje do něčeho mlátit, a tak bubny byly jasná volba," podotkl Tomáš. Vznik kapely lze vnímat skoro jako náhodu. Milan sice již dlouho dopředu všechny upozorňoval, že zkouška bude, ale nikdo ho nebral moc vážně. Jenže na oslavu čarodějnic, 30. dubna, všichni členové kapely oslavovali, jak je zvykem, a den nato, 1. května, Milan všem poslal SMS, že je zkouška,a tak se snad ještě pod vlivem jiným než Milanova tlaku všichni opravdu sešli. „Jen Matouš nepřišel, byl ještě vopilej. My jsme mu volali – přijedeš? A on na to – No… asi ne… Ale nakonec opravdu přijel," zasmál se Milan.

SPOKOJENÉ PARTNERKY

Kapela vystupuje zhruba desetkrát do roka. Vícekrát to nemá v úmyslu, protože se bojí, že by ji to mohlo přestat bavit. „Záleží i na tom, jak chtějí naše drahé polovičky," ušklíbl se basák Matouš a kluci z kapely hned dodali vtipnou historku, jak se Matoušově přítelkyni nejprve příliš nelíbilo, že se rozhodl hrát s kapelou. Matouš totiž za hraním na Vysočinu dojíždí až z Prahy. „Nakonec se ale ukázalo, že je lesbička, takže od té doby, co si basákova holka našla holku, tak nemáme problém a můžeme konečně hrát a nemusíme se omezovat," zasmál se opět Milan.

Přestože ani partnerky zbytku kapely nesdílejí vždy nadšení z hraní, kluci prý argumentují tím, že manželky ajťáků jsou na tom hůře.
Přípravě ve zkušebně Rozvalenej diferák příliš nefandí. Když kapela začínala, scházela se alespoň dvakrát do měsíce, teď tak jednou. „Ale napiš tam dvakrát, ať nevypadáme jako vidláci," podotkl Dennis. Ten hraje i v jiných kapelách a vyučuje hru na kytaru. Často prý ale svým žákům nepřiznává, kolik mu je, aby nevěděli, že má jen o nějaký ten rok více než oni, a měli k němu trochu respekt.

Na vystoupení kluky nejvíce baví, když publikum tancuje a užívá si zábavu spolu s kapelou. Občas se kapela snaží proto zapojit i publikum. Například shání zpěvačku, která by si s Tomášem zazpívala na mikrofon. Jednou musel záskok nahradit ale i kytaristu. „Minulý rok jsem totiž jel na akci na fechtlovi, a ten mě zradil, tak jsem ho musel dotlačit. Nakonec jsem to stihl krásně, ale čekalo se na kytaristu, který uvízl v koloně a aby to nebylo trapný, tak za něj zaskočil člen jiné kapely," uzavřel poslední historkou z života Rozvalenýho diferáku bubeník Milan.

IVANA HOLZBAUEROVÁ