Kolik organizátorů se podílí na přípravě festivalu?
Marcela Lorencová: V současné době jsme asi tři. Přímo na místě pak chod festivalu zajišťuje patnáct až dvacet lidí.

Kdy se začíná s přípravami?
M. L.: Nejdřív se musí řešit finanční stránka. Sponzory začínáme oslovovat už na podzim. Takže od začátku příprav do konání festivalu uběhne asi tři čtvrtě roku.
Věra Sedláková: Podobně je to s oslovováním kapel, ale už teď víme minimálně o dvou kapelách, které bychom chtěli mít na festivalu příští rok.

Jaký je rozpočet festivalu?
Zdeňka Burešová: Určitě půl milionu korun, možná i víc.

Co všechno tu částku tvoří?
Z. B.: Sponzorské příspěvky či příspěvky od města samozřejmě celý festival nezaplatí. Zhruba polovinu nákladů tvoří výtěžek ze vstupného. Ze vstupného tak můžeme zaplatit třeba právě kapely.

Jakým způsobem vybíráte účinkující?
V. S.: Spolupracujeme se spíkrem Jiřím moravským Brabcem, který má o kapelách velký přehled. Také nám chodí různé nabídky. Horácký džbánek si za šestadvacet let trvání získal takovou popularitu, že se rády hlásí i známé kapely a chtějí si u nás zahrát.
M. L.: Občas se snažíme i někam vyjet a podívat se, kde kdo hraje, takže vybíráme i na základě toho.

Co má vliv na to, jestli vám oslovená hvězda na nabídku kývne?
Z. B.: Zpěváci obecně čím dál méně cestují a někteří ani nejezdí na festivaly. Jaromíra Nohavicu se nám třeba nedaří pozvat, protože vystupuje hlavně na Ostravsku. Někdo vyloženě nechce vystupovat v rámci festivalu. Festivaly jsou technicky náročnější, často tam není možnost hlasové zkoušky nebo přestavby pódia.
V. S.: Zpěváci jsou omezeni i časem, takže třeba nemohou předvést všechno, co by chtěli. Letos jsme uvažovali o Radůze, ale od její manažerky jsme se dozvěděli, že Radůza vůbec nejezdí na festivaly. Proto tu místo toho budeme mít její samostatný koncert.

Stává se, že někdo z oslovených odmítne?
V. S.: Letos neodmítl nikdo z lidí, které jsme oslovili. Naopak všichni byli rádi, že si u nás mohou zahrát.
Z. B.: Pokud někdo odmítá, je to spíše kvůli tomu, že se jim nehodí termín, než že by na Džbánek nechtěli.
M. L.: Ale letos jsme třeba chtěli pozvat Čechomor a nešlo to kvůli střetu zájmů mezi jejich hlavním sponzorem a naším sponzorem, jsou to dva různé pivovary. I tohle může být důvodem k odmítnutí.

Mají slavní účinkující něco jako „hvězdné manýry“?
V. S.: Někteří pošlou seznam požadavků, ale když jim zavoláme, že to na Džbánku nemůžeme splnit, ukáže se, že to jsou požadavky pro samostatný koncert a na festivalu jsou ochotni z nich slevit. Také připravujeme společné občerstvení a někteří účinkující jsou vegetariáni, takže jim uděláme speciální menu. Tenhle osobní přístup je prý na našem festivalu velice ceněný.

Jak byste řešili situaci, kdyby někdo z vystupujících na poslední chvíli koncert odřekl? Máte náhradníky?
V. S.: Přímo náhradníky nemáme, ale určitě by bylo komu zavolat. Kapel, které by si rády zahrály na Horáckém džbánku, je spousta.

Dostali jste se už do takové situace?
Z. B.: Ani ne. Velké hvězdy si odřeknout vystoupení ani nedovolí, to by musela být opravdu nějaká vyhrocená situace.
V. S.: Letos jsme začali jednat s kapelou Veselá bída a ti hned v začátcích zjistili, že se jim nehodí termín, takže za sebe sami zajistili žánrově blízkou náhradu, skupinu Docuku. A přestože Docuku hrají za větší peníze, domluvili se mezi sebou, že zahrají za stejnou cenu, jak bylo původně domluveno s Veselou bídou.

O festivalu se sice mluví jako o folkovém, ale vystupují tam interpreti různých žánrů. Jak určujete, kdo ještě na festival žánrově patří a kdo už ne?
V. S.: Žánry se prolínaly vždycky a v současnosti je to vlastně na festivalech i takový trend. I dál bychom džbánek chtěli vést tak, aby to nebylo jen o folk a country. Hlavní je, aby to byla příjemná muzika.
M. L.: Všechno se to vyvíjí, nemůže to stagnovat. Publikum je jiné, než bylo před dvaceti lety a tomu se musíme přizpůsobovat i my.
V. S.: Mění se i kapely. V podstatě jediná opravdu trampská kapela na letošním programu je Lístek. Jinak tam není čistý folk ani country, všichni jsou ovlivněni i jinými styly. Například Sestry Steinovy představují úplně nezařaditelný žánr. Ivan Hlas je zase spíš bigbít.
M. L.: Program se snažíme tvořit hlavně tak, aby byl co nejpestřejší.

Koho byste si vy osobně pozvaly na festival, pokud by nezáleželo na finanční stránce?
Z. B.: Pro mě je taková hvězda pan Nohavica, kterého jsme měli snahu pozvat. V poslední době se nám to bohužel nepodařilo, i když ve Žďáře už vystupoval. Jinak myslím, že tady už všechny velké hvězdy byly – Čechomor, Hradišťan, Vlasta Redl…
V. S.: Kdybych si mohla pozvat neomezeně kohokoliv, byl by to Glen Hansard (smích). Ale z těch českých hvězd tohoto žánru tu už většina opravdu byla.
M. L.: V tom případě já bych pozvala Boba Dylana (smích). Nebo Erika Claptona.
V. S.: Teď v září bude v Praze Leonard Cohen, ten kdyby jel kolem a chtěl se stavit na Džbánek, to bychom byli taky přešťastní (smích).

Kdo bude podle vás největší letošní hvězda?
V. S.: Letošní ročník je celkem vyvážený. Hvězd je hned několik – Bokomara s Naďou Urbánkovou, Ivan Hlas, Lenka Dusilová, Čankišou, Sestry Steinovy. Pro každého bude hvězda někdo jiný. Hodně podle mě překvapí ti neznámí, jako je Vesna Cáceres, Docuku a Quanti Minoris.
M. L.: Na sponzory nejvíc zabírá Lenka Dusilová a Ivan Hlas, ale ve skutečnosti pak třeba nejvíc překvapí někdo úplně jiný.

Zažily jste s hvězdami nějaké veselé historky?
Z. B.: Různých zážitků už byla spousta. Například Vlastovi Redlovi jsem musela žehlit tričko, protože ho vytáhl a řekl, že v takhle zmačkaném tričku nikam nejde.
M. L.: Jinak jsou ale účinkující hodně normální a přizpůsobiví, nedělají problémy.

Jakou letos čekáte návštěvnost?
M. L.: Lístky se prodávají na více místech a nejvíc se jich prodá až přímo na místě, takže uvidíme až v pátek.
Z. B.: Chodívá zhruba osm set lidí denně. Návštěvnost záleží hlavně na počasí.

A máte nějaký trik, jak hezké počasí zajistit?
Z. B.: Samozřejmě se modlíme (smích).
V. S.: Věříme na takzvaný stoletý kalendář. To je pověra, že počasí se každý rok opakuje. Například první týden v červenci vždycky prší, v září, když jdou děti do školy, taky. Opravdu to funguje. A podle stoletého kalendáře má tenhle víkend být slunečno.

Proč by si návštěvníci tenhle ročník neměli nechat ujít?
V. S.: Atmosféra, studené pivo, dobré párky, řemeslnické stánky… Muzika je tematicky dobře poskládaná a lidé uslyší i věci, které ještě nikde neslyšeli. Sobota má navíc tu výhodu, že lidé nemusí sedět. Od chvíle, kdy začne hrát Vesna Cáceres až do konce je to hudba k tanci.

Kolik lidí se na nádvoří zámku vůbec vejde?
Z. B.: Jeden rok tam byly dva tisíce lidí a to bylo už opravdu hrozné, hlava na hlavě. Víc by se tam už opravdu nevešlo.

Jak vypadá typický návštěvník Horáckého džbánku?
Z. B.: Jednoho takového máme, říkáme mu „kožeňák“ (smích). Jezdí skoro vždycky, chyběl snad jen jednou, když mu zemřel nějaký kamarád. Většinou má kožený klobouk, dlouhý kabát a tancuje a tancuje. Je mu kolem čtyřiceti, je odněkud od Nedvědice. Znám ho asi deset let. Kdyby nepřijel, bude nám tam chybět (smích).

A jinak na festival chodí kdo?
Z. B.: Jsou to lidé místní i zdaleka, tak půl na půl.
M. L.: Věkové složení je pestré, od „mlaďochů“ až po padesátileté, šedesátileté. Ale ti mladí asi spíš tíhnou k rocku a vyberou si jiný festival. Byli bychom samozřejmě rádi, kdyby začalo chodit víc mladých lidí, ale nemáme ambici přitáhnout je úplně za každou cenu. To by se asi musel úplně změnit žánr festivalu.
Z. B.: Velice překvapivé ale bylo, že když tam vystupoval Pavel Bobek, přišli pak za ním právě jen mladí lidé. Byl z toho úplně vyjevený a dojatý. Dvacetiletí tehdy stáli pod pódiem, dělali vlny a zpívali. Je to nevyzpytatelné.
M. L.: Na festivalu ve Slavkově zpívala Hana Hegerová a Aneta Langerová. A přestože všichni čekali, že mladí budou skandovat „Langerová“, oni nakonec všichni šli na Hegerovou a byli z ní unešení. Takže vy můžete mít nějakou představu a pak zjistíte, že publikum si ve skutečnosti žije vlastním životem.

Kdybyste si mohly z letošního ročníku vybrat jen jednoho interpreta, na koho byste se šly podívat?
V. S.: Pak bychom určitě všechny šly na Vesnu Cáceres, protože ji známe jen z internetu a jsme na ni zvědavé.

A máte vůbec možnost jít si něco poslechnout, nebo trávíte festival spíše v zákulisí?
V. S.: Já festival organizuji letos poprvé a když jsem říkala, jak se těším na koncerty, Zdeňka mi řekla: Netěš se, neuslyšíš nic (smích).
Z. B.: Přesně tak. I když třeba jdete poslouchat, honí se vám v hlavě tolik myšlenek a starostí, že si to jako pořadatel vůbec neužijete. Já jsem si vždycky užívala až poslední kapelu, když jsem věděla, že už jsou všichni zaplacení, všichni přijeli, lidé jsou spokojení a je hezké počasí. V tu chvíli už můžu starosti z hlavy vypustit.

Kdy si tedy oddechnete? Až skončí poslední kapela?
Z. B.: Až začne poslední kapela. To už je vyhráno.

Horácký džbánek: PROGRAM 26. ROČNÍKU

----------

Pátek 22. srpna od 17 hodin na prvním nádvoří zámku Kinských ve Žďáře nad Sázavou

VKV (Vondrák-Kopřiva-Váně) - uskupení tří brněnských muzikantů (Jiří Vondrák, Pavel Váně, Pavel Kopřiva). Historie kapely se datuje do roku 1981, kdy začínala na chmelových brigádách.

Lístek – kapela vznikla počátkem 90. let, v roce 1996 zvítězila na Portě v Plzni v trampské kategorii. Na přelomu století kapela obměnila sestavu a od roku 2001 sbírá úspěchy v novém složení. Vydala dvě alba.

Ivan Hlas Trio – trojice hudebníků kolem známého písničkáře Ivana Hlase. Vystupují od roku 2006, v březnu 2008 vydali akustické album „Láska jako oliva“.

Sestry Steinovy – sesterské duo, v civilu Karolína Kamberská a Lucie Steinhauserová. Začínaly v dětských sborech a rockových kapelách. Společně vystupují od roku 1999, v roce 2001 vydaly první album „Lilie polní“, o tři roky později následovalo CD „Můj tanec“ a v roce 2006 deska „Jen děcko se bojí“. Bodovaly i v zahraničí.

Neřež – folková skupina, která vznikla na přelomu let 1997 a 1998 kolem Zdeňka Vřešťála a Víta Sázavského jako pozůstatek Kapely Jaromíra Nohavici. Uskupení má na kontě pět alb.

----------

Sobota 23. srpna od 14 hodin

Koa – vznik folkové skupiny se datuje do roku 1998, její tváří byla dlouho Zuzana Navarová. Deska „Barvy všecky“ z roku 2001 byla oceněna cenou Anděl. Smrt Navarové v prosinci 2004 byla pro skupinu tragédií, nicméně pokračuje dál ve čtyřčlenné sestavě.

Bokomara a Naďa Urbánková – Bokomara je brněnská skupina, jejíž zvláštní název pochází z románu Kurta Vonneguta. První desku vydala v roce 1990, na zatím poslední desku „Pouť na Želiv“ z roku 2007 si jako zpěvačku přizvali Naďu Urbánkovou, se kterou také vystupují.

Honzíkova cesta – jihlavská tříčlenná kapela vznikla v roce 2001, hraje různé žánry, ovlivňuje ji například africká a romská hudba. Letos vydali své druhé album.

Vesna Cáceres – písničkářka a skladatelka s chorvatskými, slovinskými, maďarskými, španělskými i českými kořeny. Vystupuje se skupinou Ánima, kterou založila v roce 1995. Ve své tvorbě se inspiruje latinskými rytmy, vydala řadu alb.

Quanti Minoris – kapela hraje zhudebněnou poezii středověkých autorů, jejím frontmanem je brněnský muzikant Zdeněk Němeček. Kapela používá repliky historických nástrojů. Loni jim vyšlo CD „Pijácké mravy“, letos sklidili velký ohlas na folkovém festivalu Zahrada.

Docuku – šestičlenná formace z Valašského Meziříčí, čerpají z lidové hudby. Vydali dvě alba – „Meziřečí“ (2004) a „Domrtě!“ (2008).

Lenka Dusilová – rocková zpěvačka, v dětství začínala v souboru Bambini di Praga, vystupovala s kapelami Sluníčko a Pusa, spolupracovala s kapelami Lucie a Čechomor. V letech 2000 a 2006 získala Anděla jako zpěvačka roku, oceněno bylo také její zatím poslední album „Mezi světy“. Celkem má na kontě tři sólové desky.

Čankišou – sedmičlenná kapela s frontmanem Karlem Heřmanem. Kapela byla založena v roce 1999, používá různé exotické nástroje, patří ke špičce české world music. Letos vydali své páté album „Lé La“.