Miroslav Donutil: Na rodnou Vysočinu nemusím vzpomínat, já na ni jezdím

Městské divadlo bylo dlouho dopředu vyprodané. Akci pořádalo Kulturní zařízení města Pehřimova. Do města byl herec pozván už dříve, ale kvůli nemoci se tehdy musel omluvit. Teď vystoupil s one man show Ptejte se mě, na co chcete. I my jsme se před představením zeptali na pár otázek.

Vy jste se narodil v Třebíči, ale už po základní škole vaše kroky směřovaly dále na východ, do Brna. Jaké máte vzpomínky na rodnou Vysočinu?
Ono to bylo trošičku složitější. Narodil jsem se v Třebíči, to je pravda, ale nejprve jsme se pak stěhovali do Tišnova, potom do Vyškova, poté do Znojma, pak do Brna a odtud do Prahy. Každopádně já na Vysočinu nevzpomínám, ale jezdím na ni a stále si osvěžuji její přítomnost. Mám totiž na Vysočině dům.

Takže v sobě cítíte, jak se říká, vysočinské „kořeny"?
Kořeny mám v sobě pevně zapuštěné. Vysočina je dost široká a veliká a mezi námi dvěma je rozdíl jen v tom, že vy jste na opačné straně než jsem já. Já žiji na té moravské straně, ve vesnici kousek od Nového Města na Moravě.

Ve kterém z míst Vysočiny, kde jste žil, se vám líbilo nejvíce?
Právě to, kde žiji i teď. Mám to tam nejradši. Vždycky, když přijde léto, trávím zde jeho podstatnou část. Je to místo, kde je mi nejlíp, kde se cítím doma. Odpočívám, chodím do lesa, jezdím na houby, na ryby, golf. Všechno je blízko.

V čem se podle vás nejvíce liší Brňáci a Vysočiňáci? Cítíte rozdíly třeba i během představení, co se týče publika?
Necítím. Publikum je všude dobré a jestli ho zaujmete, nebo ne, to už je vaše věc. Lidé všude přicházejí do divadla proto, aby se bavili, čili žádné publikum není lepší či horší.

Dnes tu vystupujete s one man show Ptejte se mě, na co chcete, kde vyprávíte zábavné historky. Jaká je atmosféra při představení? A jak se toto představení liší od těch ostatních?
Atmosféra se liší hlavně tím, že při ostatních představeních hraju s více lidmi, ale tady jsem na to sám. Vyprávím lidem příběhy a atmosféra se odvíjí od toho, jaké diváci položí otázky a jestli je na ně možno vtipně odpovědět. Pokud ano, je to krásné.

Takže toto představení se dá chápat jako takové posezení s velkým množstvím přátel.
Dalo by se to tak charakterizovat. Nikdy nevíte, jestli do toho publika přišli čistě vaši přátelé, ale dá se to předpokládat. Když už si na vás koupí vstupenku a jdou za vámi, je pravděpodobně, že jsou to lidé, kteří jsou vám nakloněni. Jsem rád, že zatím kamkoliv jsem přijel, vždycky atmosféra byla úžasná.

Se všemi dalšími rolemi a úkoly, co zvládáte, musíme mít dost nabitý program. Co váš volný čas? Máte nějaký?
Mám volný čas, docela si ho hlídám. Zrovna zítra odlétám na sedm dní do Albánie, ale není to úplně volný čas, protože tam budeme také točit cestopis Na cestě, který s Jirkou Bartoškou uvádíme v televizi. Tentokrát tam ale budu sám, protože Jirka má momentálně trochu jiné starosti. Zůstává doma a já budu současně odpočívat a pracovat. Jinak si ale volný čas dávkuju, protože je to už v mých letech potřeba. Nejradši chodím do lesa, hraju golf nebo chytám ryby.

Co chystáte do budoucna?
Zrovna teď točíme seriál, který se jmenuje Doktor Martin. Je to britský seriál a bude uváděn v České televizi od příštího podzimu. Má 16 dílů a je napsaný krásným způsobem. Slaví úspěchy po celé Evropě, kromě Británie ještě ve Švédsku, v Itálii, Francii, Německu. Teď se dostal konečně k nám. Myslím, že je to práce, která mi momentálně zabírá nejvíce času. Nedávno jsme také v divadle Husa na provázku, kam jsem se vrátil alespoň na hostování, měli po mnoha letech premiéru hry Amadeus. Amadea hraje můj syn Martin a já hraji Salieriho, tudíž spolupracujeme. Jinak mám ještě jiné projekty, ale ty zatím nebudu odtajňovat.

Tereza Dvořáková