Vaše fotografie anorektiček a bulimiček jsou doslova otřesné, považujete je za protipól kampaním, které propagují ideál krásy?

Určitě. Je to ale nerovný boj. Chci jimi ukázat odvrácenou stránku modelingu či honby za ideálem krásy. Vím, že fotografie nejsou líbivé, ale jsou varující. Podle mě ideál krásy není v postavě, ale v tom, co je v člověku. To se samozřejmě lehce říká, ale mladým dívkám se to těžko vysvětluje.

Jaké jste měl pocity při focení takto nemocných?

Věděl jsem, o čem tato problematika je. Spíše mě to utvrdilo v tom, že to může dojít velice daleko, až k úmrtí. Relativně jsem byl připravený, ale na tu poslední eventualitu se nemůže člověk nikdy dost připravit. Některé fotografie jsem pořizoval i na jednotce intenzivní péče, kde byly dívky už v takovém stavu, že byly napojeny na přístroje.

Lukáš Horký

 

Jak se s anorektičkami a bulimičkami spolupracuje?

S některými dobře, s jinými hůře. Je to dáno tím, že mentální anorexie a bulimie jsou psychická onemocnění. Dívky jsou časem na vás psychicky závislé a objevuje se i citové vydírání. Setkal jste se i s vyléčenými dívkami.

Zanechává na nich toto onemocnění nějaké následky?

Samozřejmě. Nemoc se s nimi táhne pořád a nikdy není jasné, jestli jsou opravdu vyléčeny. Pořád to někde v hloubi duše je, je to běh na dlouhou trať. Je třeba se smířit se svým tělem, dívat se dopředu a hlavně kašlat na ty v uvozovkách ideály z módních časopisů.

 

Prohlédněte si program Modrých dnů

Christová: Anorexie zabíjí