Folk ani country v jejich přehrávačích nenajdete, přesto ale jejich kapelu definují jako „polo-etno-folk s prvky jazzu a latiny". V jejich hudbě zavadíte ale i o swingové či šansonové rytmy. Řeč je o jihlavské tříčlenné kapele Rendez-fou, která v roce 2014 obsadila třetí místo na soutěžním folkovém festivalu Porta v republikovém kole v Řevnicích.

„Nejsme tak úplně klasický folk, pod čímž si většina lidí představí například bratry Nedvědy. Snažíme se jít vlastní cestou. Srovnávají nás například s Navarovou," uvedla Jana Gregárková, která v Rendez-fou zpívá, hraje na příčnou flétnu, občas ji i rytmicky doprovází například různými chrastítky, ale píše i pro kapelu texty.

Dalšími členy hudebního tria jsou kytarista Jan Fous a rytmus pak udává David Vacula z Třeště. Jednou na takzvaný cajon, jindy na bubínky či tamburínky. „David je velký znalec různých rytmických hudebních nástrojů. Využívá všechno možné, třeba indické nástroje, darbuky a podobně. V jedné skladbě i zpívá, tedy dělá vítr. Jinak umí hrát snad na všechno. Na flétnu, klarinet a kdovíco dalšího. Zná i historii nástrojů," řekla Jana.

Setkali se při táboráku

A jak se trio dalo dohromady? „Protože můj táta je skaut, tak jsem s ním šla jednou na skautskou akci. Bylo mi asi třináct. Tam jsem se seznámila s Honzou. Od té doby jsme o sobě věděli, ale nápad založit kapelu přišel až mnohem později. Davida pak někde Honzík objevil," vysvětlila zpěvačka.

Jana spolu s Honzou nejdříve založila skupinu Skrz naskrz, a ta se později transformovala na Honzíkovu cestu. „Bylo to tak před pár lety. V Honzíkově cestě s námi hrával i basák, jenže ten poté přestal mít čas, a koncerty proto byly vždy dost hektické. Tak jsme to zkusili jinak," zmínila Jana.

Pod názvem Rendez-fou hraje kapela asi tři roky. V současném složení ale teprve něco málo přes rok. Dříve s Janou a Honzou totiž hrával úplně jiný David. „Máme z toho takovou vtipnou historku. Když jsme jednou vystupovali v Lázních Bělohrad, uvedli nás jako duo Fous a Chlupáček, protože jim to přišlo komické. Jenže to už s námi místo Davida Chlupáčka hrál David Vacula," pousmála se zpěvačka.

Kapela má totiž jeden nešvar. Odmítá jít s dobou a neholduje sociálním sítím. Nenajdete ji proto na Facebooku a nemá ani svůj vlastní web. Její písničky a fotky z koncertů si zájemci mohou prohlédnout pouze na Bandzone.cz, kde si kapely mohou udělat svůj vlastní profil. „Bohužel se nám ale vždy nedaří informace aktualizovat, i když po zmiňované příhodě se na tom snažíme pracovat. Dostali jsme totiž vynadáno, že máme na profilu kapely napsáno, že s námi hraje David Chlupáček, a my přitom máme Vaculu," smála se Jana a dodala, že by se kapela ráda polepšila, a uvažuje jak nad vlastními webovými stránkami, tak profilem na sociální síti Facebook. „Asi je to chyba. Něco takového by kapele mohlo hodně pomoci v propagaci," vyjádřila se Jana.

Redez-fou francouzsky znamená zbláznit se či zešílet. Název kapela volně překládá jako „banda bláznů". Zároveň to je ale i obměna výrazu rendez-vous neboli dostaveníčko či milostná schůzka. Jana si ale pojmenování kapely vysvětluje po svém. „Název vymyslel Honzík Fous, který má kamarádku v Bretani, kde se výraz používá se smyslu zbláznit se z někoho. Já ale říkám, že si Honza do jména kapely vždy chtěl propašovat svoje jméno. Nejdřív jsme byli Honzíkova cesta a teď jsme Rendez-fou. To je přinejmenším podezřelé," přimhouřila oči Jana.

Rendez-fou během roku odehraje i kolem třiceti koncertů. Snaží se objevit na scéně alespoň jedenkrát za měsíc a zkoušet jednou i dvakrát týdně. Ačkoliv jsou ale členové kapely z Jihlavy a jejího okolí, jako svou domovskou scénu vnímají spíše Brno, kde hrají i pětkrát do roka, a to především v Café Práh. „V Jihlavě moc nevystupujeme, protože tady jsou ti folkaři takoví jiní. Prostě na nás nepřijdou," rozmrzele vyprávěla Jana. Rendez-fou ale téměř každoročně zájemci mohou vidět například na prázdninách v Telči. „Vystupujeme rádi na malých scénách, protože hrajeme vlastní věci a jsou to hodně osobní výpovědi, takže se cítíme lépe v menším a uzavřeném klubu," zmínila Jana.

Třetí na Portě a první na Notování

Kapela se proslavila především tím, že se jí povedlo v roce 2014 vyhrát třetí místo v republikovém kole soutěžního festivalu Porta, a postoupila díky tomu do mezinárodního kola soutěže v Ústí nad Labem. První místo kapela od poroty získala i v roce 2015 na festivale Notování v Praze. Jana Gregárková dostala i cenu za nejlepší zpěvačku na festivale Moravský vrabec v Zábřehu.

Pyšnit se trio může i cenou Českého rozhlasu, ve kterém také vystupovalo. To byla pro Janu, která je maminkou dnes skoro čtyřměsíční holčičky Klárky, zajímavá zkouška. „Když měla Klárka sedm týdnů, tak jsme jeli na živý koncert v Českém rozhlase do Olomouce. Malá spolu s mojí mamkou vyrazily s námi a Klárka to všechno zvládla. I cestu tam a zpět téměř bez pláče," vyprávěla mladá maminka.

12. prosince 2015 si mohli milovníci hudby trio poslechnout například v kulturním domě v Borech u Žďáru nad Sázavou. „Přišlo tam asi sto padesát lidí, což nás překvapilo, protože je to poměrně malá vesnička. Na tolik posluchačů nejsme zvyklí, ale tady to bylo moc příjemné. Byl to vánoční koncert, kde hrálo více kapel. Byly tam rodiny s dětmi a dospělí pili punč. Mělo to dobrou atmosféru," vybavila si Jana. Ráda také vzpomíná na festival Mohelnický dostavník, kde skupina vystoupila v devět hodin ráno. „Dorazilo na nás asi tři sta lidí. V neděli v devět ráno! Ti folkaři jsou asi úplně jiná sorta lidí, protože já osobně bych tedy tak brzo nevstávala. A to ještě nemluvím o tom, že byla zima a mlhavo, ale bylo to prostě skvělý," smála se Jana.

Trio hraje zásadně jen svoji vlastní muziku. Hudbu skládá Honza a textuje Jana nebo Honza. Inspiraci prý Jana hledá ve všedních a každodenních okamžicích. Občas ale využije i větu z knížky či článků v novinách. „Do textů si vybírám, co potřebuji, abych si vylila srdíčko, a zároveň jsem nikoho neurazila, takže nemusí být vždy zcela jasné, co chci písní říct," řekla textařka.

Jedna píseň s názvem Mocipán vznikla například v autobuse. Jana tehdy dojížděla každý den do práce a ve voze nešly zavřít dveře. „Stále jsme někde čekali a mě to nebavilo. Tak jsem mezitím začala vymýšlet písničku a napsala ji někam na kus papíru. Je o jednom nejmenovaném dopravci, který prakticky spoji pokrývá celou Vysočinu. O koho se jedná, se z písničky dozvíte na konci. Je to taková hádanka," napínala Jana.

Jazz, latina i romská hudba

Inspirací ve skládání hudby je kapele jazz, latina ale i rytmy romské hudby. Ani repertoár Zuzany Navarové nenechá trio bez povšimnutí. „Většinou to je tak, že já donesu nějaký text a Honza k němu složí hudbu. Pak to tak dlouho zkoušíme, a vymýšlíme další a další vychytávky, až nám to sedí. Když už se nám to zdá ucelené, zkusíme to před lidmi. Z toho, jak publikum reaguje, hodně poznáte, zda je hudba dobrá, anebo ne. Něco máme jen schované ve skříni, protože prostě víme, že nám tam něco ještě nesedí," vysvětlila Jana.

V repertoáru má kapela zhruba patnáct písní. Počet se ale i zdvojnásobí, když zahraje hudbu i z Honzíkovy cesty. Trio se rozhodlo natočit i CD. „Máme už několik písniček, ale stále to není hotové. Do některých bychom chtěli dodat klavír či kontrabas. V jedné africké by se nám hodil i sbor malých černoušků," smála se Jana.

Zpěvačka Jana Gregárková, která hraje také na příčnou a zobcovou flétnu, keyboard i kytaru, prý na folku vyrostla. Folkaři s liščím ohonem na hlavě jí prý ale blízcí nejsou. Dnes poslouchá spíše rock. Za mikrofonem ji je možné vidět i na koncertech jihlavské kapely China Blue, se kterou vystupuje už deset let. V minulosti Jana tancovala i v jihlavském folklorním souboru Dřeváček. Hudba v různých obměnách ji tedy provází už odmalička.

IVANA HOLZBAUEROVÁ