Publiku se ve Velkém Meziříčí za mikrofonem představí zpěvák Ladislav Křížek. S ním je spojeno jedno z nejúspěšnějších období existence kapely. Křížek se do Citronu vrátil po personálním rozkolu, kdy z něj odešla většina členů.

Kolem Křížka a původního kapelníka Radima Pařízka hraje nyní skupina v novém složení. Deník si se staronovým zpěvákem Ladislavem Křížkem chvíli povídal.

Máte za sebou už několik koncertů, jak vás fanoušci přijali?

Myslím, že zcela bez problémů. Mají radost, že znova zaznívá hudba ze skvělého alba Radegast, a koncerty 
si užívají.


Po jak dlouhé době jste vlastně zpět v Citronu?

Bude to po osmadvaceti letech a je to úžasné. Kdyby mě někdo před rokem řekl, že se to stane, tak bych nevěřil, ale život už je takový. Zkrátka nikdy neříkej nikdy. Hudba má v sobě tu schopnost, že nestárne. Když je dobrá, může zaznít v jakémkoliv čase 
a vždycky si najde posluchače, který z ní bude mít 
radost.


Musel jste se dlouho rozhodovat, že začnete s Citronem opět hrát, anebo to bylo spontánní?

Bylo to spíš postupné. Kapelník Radim Pařízek za mnou jednou přijel a já v něm viděl obrovský náboj. Bylo poznat, že chce ještě něco dokázat, že má v sobě energii, 
a trochu mě tím dostal. Já tehdy ještě netušil, co se v Citronu děje, že je kapela v rozkladu. To jsem zjistil až později. Radim byl sám proti všem, ale on není ten typ člověka, který když je v rohu, zůstane v něm sedět a počká, co bude. Šel proti nim. Já ale klukům, co z kapely odešli, samozřejmě fandím. Jdou teď svojí cestou, mají absolutní volnost a mohou si dělat, co chtějí. Nemusejí svá rozhodnutí s nikým konzultovat, což je pro člověka také důležité. 


Citron vydal nové elpíčko, jež by se mělo společně s dalšími dvěma budoucími stát základem pro nové album, je to pravda?

Průběžně na tom pracujeme, i když času je na všechno strašně málo. Je ale obdivuhodné, že se kapela dala dohromady a že se jí daří. Kluky jsem po koncertech chválil, podávají skvělý výkon.


Na jakou hudbu se mohou při aktuálním turné fanoušci těšit. Bude to průřez historií Citronu?

Dá se říct, že ano. Musím říct, že my hrajeme dvě hodiny, možná i déle, a každý by si rád poslechl ještě tu či onu píseň. Je to opravdu průřez historií od Radegastu až po to nové elpíčko a je to celé plné energie.