VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Čadík: Některá města platí směšně, ale filmy chceme hrát dál

Žďár nad Sázavou - Kinematograf bratří Čadíků na své každoroční prázdninové pouti opět zavítal na žďárské náměstí. Josef Čadík jezdí se svými maringotkami po českých i slovenských městech už dvaadvacet let. „Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že to vydržím tak dlouho, asi bych mu nevěřil," říká spoluzakladatel kinematografu.

31.7.2013 1
SDÍLEJ:

Od roku 1998 jezdí Kinematograf bratří Čadíků po náměstích celé České republiky, kde promítá české filmy a přispívá na charitu. Foto: Markéta Černá

Jak jste přišel na nápad založit si vlastní kinematograf?

Krátce po revoluci nám na pedagogické fakultě, kde jsem učil, zrušili můj obor, takže jsem byl nezaměstnaný a hledal práci. Dostal jsem nabídku, abych dělal ředitele okresní správy kin, kde jsem měl mimo jiné na starosti také maringotku na promítání. Říkám si, že už tenkrát mě to mělo odradit. Ale neodradilo a já po nějaké době koupil s bratrem vlastní maringotku a promítací přístroje za neskutečné peníze, které už bych teď asi nedal. Dlouho jsme pak s bratrem dlužili. Ale tenkrát to byla taková doba, plná nadšení a naděje.

Váš kinematograf dlouhodobě spolupracuje s charitou, výtěžky z promítání jdou na konto Bariéry. Jak vás napadlo spojit promítání s dobročinností?

Když byly v roce 1997 povodně na Moravě, rozhodli jsme se, že také chceme nějakým způsobem pomoct. Takže jsme přišli na magistrát Prahy a představili tam svou vizi. Do dneška vzpomínám, jak nám tenkrát jistá paní Brabencová na magistrátu řekla: „Chlapci, já vám dám Staroměstské náměstí." A tak to všechno začalo. Ten první rok putovaly vydělané peníze do dětského domova v Opavě.

Myslíte, že příspěvky od měst, které za promítání na náměstích dostáváte, se s rostoucí popularitou Kinematografu bratří Čadíků zvyšují?

To bohužel říct nemohu. Částky jsou dost různé, někde nám zaplatí opravdu směšně. Sice přijedeme i tam, kde nám dají opravdu málo, ale zamrzí mě to. S kinematografem přijedou zpravidla čtyři lidi, kteří jej musí připravit a obstarat, a těm musím za jejich práci z něčeho zaplatit. Vzhledem k tomu, že vstupné na filmy je dobrovolné, jsme odkázaní na finance města. Ale na druhou stranu musím říct, že mě překvapuje, jak moc obzvlášť letos přispívají samotní diváci. Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří na nás chodí a přispívají nám, protože věří, že jsme slušní lidé.

Jsou města, kam jezdíte obzvlášť rádi?

Ano, třeba Litomyšl, kde hrajeme tento týden, je krásné město, kde nás rádi vidí. Navíc tam letos bude i režisér Menzel. Ale často nás i v úplně malé vesničce někde na konci světa překvapí, kolik diváků přijde. Jak se lidé dozví, že někde hrajeme, tak si nás najdou a přijdou. Troufám si říct, že nás mají rádi. I na Slovensku máme minimálně stejné ohlasy a návštěvnost jako u nás. Celkově to jde všechno rok od roku hodně nahoru, jsme za to moc vděční.

Hrajete jenom české filmy?

Ano, od roku 1998, co jezdíme s kinematografem po českých náměstích, vybíráme jenom z repertoáru od českých tvůrců. Chtěli jsme mít totiž jistotu, že lidi na promítání přijdou, navíc se to tenkrát hodilo, protože bylo zrovna sté výročí českého filmu a osmdesáté výročí založení Československa.

Podle čeho filmy vybíráte?

Mám několik kamarádů kinařů, kteří mi vždycky doporučí filmy, které měly úspěch. Snažíme se vybírat kvalitní a dobré snímky, takové, které mají úroveň a lidem se líbí.

Jste nuceni podobně jako další filmaři a majitelé kin přestoupit na digitální technologie?

Ano, letošní ročník je poslední, kdy byla ještě část promítání na klasickém filmovém pásu. Tady ve Žďáře jsme poprvé použili nový digitální projektor.

Vítáte tuto změnu v technologii?

Na jednu stranu měl starý dobrý pás něco do sebe a digitální projektor není vůbec levná záležitost. Jeden stojí kolem čtvrt milionu. Na druhou stranu je to ale něco nového a mě všechno nové zajímá. Digitalizace mi také umožní, že budu moct hrát vlastně cokoliv, třeba i práce mých studentů.

Jste majitelem a ředitelem Střední školy uměleckomanažerské v Brně. Jak vás napadlo založit si vlastní soukromou školu?

Na každé umělecké vysoké škole je katedra produkce, kam ale chodí buď ekonomové, kteří nerozumí umění, nebo umělci, kteří nerozumí ekonomii. To jsem chtěl změnit, a proto na naší škole vychováváme lidi, kteří rozumí oběma oborům. Jsem na svou školu moc pyšný, mám tam dobrou partu vyučujících i studentů, kteří vytváří úžasné projekty a skvělé věci. Můžu tam uplatnit všechny své zkušenosti z kina. Opravdu mě to baví, nehledě na to, že kinematograf by mě sám o sobě určitě neuživil.

Jak se vám takový polokočovný způsob života líbí?

Kdyby mi před dvaceti lety někdo řekl, že to vydržím takhle dlouho, tak bych mu nevěřil. Ale dělám to rád, i když je pravda, že od roku 1992, kdy jsem založil školu a kinematograf, vlastně nevím, co je dovolená. Každý rok se snažím někam vyjet aspoň na tři čtyři dny a říkám tomu dovolená, ale doma to moc vážně neberou, protože u sebe stejně mám neustále telefon, abych byl ve spojení. Ale nelituji, moje práce se mi vrací zpátky. Ne zrovna v penězích, ale v dobrém pocitu, že lidi mají náš kinematograf rádi. Tak nějak tuším, že to budu dělat, dokud mi zdraví bude sloužit.

Pokračují vaše děti v rodinné tradici?

Vlastně ano. Syn už jezdí samostatně vlastní trasu s kinematografem a dcera se našeho kočování také pravidelně účastní. Když v tom budou chtít pokračovat, určitě jim bránit nebudu, myslím, že to mají dobře rozjeté.

Autor: Redakce

31.7.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Zaplatil devět tisíc, ale kýžený mobil ani peníze už neviděl

Policie ČR. Ilustrační foto.

Lup z obchodu schovala žena do kočárku

Teplomilná kudlanka nábožná byla objevena i ve Žďárských vrších

Žďárské vrchy – Entomologové ze Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy hledají ve volné přírodě kudlanky nábožné. O pomoc při pátrání žádají i veřejnost.

Nejméně Václavů žije ve Žďáře nad Sázavou

Vysočina – Každý 101 obyvatel Vysočiny se jmenuje Václav. Je to přesně 5 008 lidí. Václav je na Vysočině 24 nejčastějším jménem.

OBRAZEM: Radostín dal lídrovi kanára

Žďársko – Tohle fotbalový okresní přebor dlouho nepamatuje. Po sedmi kolech činí rozdíl mezi prvním a devátým celkem tabulky pouhé čtyři body. Na čele jsou čtyři mančafty, které mají shodně třináct bodů.

OBRAZEM: Prvňáci mají svá tabla! Představíme školáky ze ZŠ v Radňovicích

Žďársko - Ve středu 27. září pokračuje ve Žďárském deníku nový seriál Naši prvňáci. Jeho prostřednictvím budeme představovat tabla jednotlivých prvních tříd základních škol, a to až do pololetního vysvědčení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení