VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Babyløn: Živit se hudbou je náš sen a chystáme album

Bystřice nad Pernštejnem - Díky hudebním festivalům se do povědomí lidí dostává řada místních mladých kapel. Mezi nimi i Bystřická pop-rocková skupina Babyløn. Vše začalo jako studentská recese, dnes už mají za sebou vydání prvního alba a chystá se další. To a mnohem víc na sebe prozradili členové kapely v následujícím rozhovoru.

5.3.2017
SDÍLEJ:

Bystřická pop-rocková skupina Babyløn vznikla jako studentská recese, ale dnes už má za sebou první album a chystá se vydat další. Foto: archiv Babyløn

Jak kapela vznikla? Spíš pro zábavu nebo s jasným cílem prosadit se na české hudební scéně?

Matouš Vrbík: Kapela vznikla na podzim roku 2011, spíš pro legraci. Založil jsem ji já, Jiří Pavlačka a Ondřej Kunovský. V tu dobu jsme studovali na Gymnáziu Bystřice nad Pernštejnem. Chtěli jsme vystoupit na školní besídce a pobavit spolužáky i profesory. Toto vůbec první vystoupení sklidilo velký úspěch, a proto jsme se rozhodli pokračovat v činnosti i nadále. Brzy jsme začali psát vlastní skladby a přišly i další koncerty.

Složení kapely prošlo od vašich začátků značnou změnou. Co bylo příčinou?

Jiří Pavlačka: V prosinci roku 2012 kapelu opustil Ondřej Kunovský. Důvodem byly poněkud rozdílné názory na to, jakým směrem by se kapela v budoucnu měla ubírat. Museli jsme najít nového baskytaristu. Matouš oslovil Davida Pečinku, který v té době navštěvoval ZUŠ v Bystřici, kde studoval hru na kytaru. David na baskytaru hrát nechtěl, ale nabídl se, že rád v kapele zastoupí místo druhého kytaristy. Současně nám David dal echo na Pavla Jančíka, který by mohl mít o místo basáka zájem. Ten naši nabídku přijal a formace byla opět kompletní.

Všichni členové kapely ještě studují. Nebojíte se, že se vaše cesty v blízké budoucnosti rozdělí a s kapelou bude konec?

David Pečinka: Této situace se prozatím nebojíme, protože všichni v současné době studujeme v Brně. Kromě Bystřice se tak můžeme scházet i tam. Ale dříve tomu tak nebylo. Já jsem byl přes týden na intru v Brně, kde jsem chodil na střední, kdežto ostatní členové kapely studovali ještě v Bystřici. Proto jsme se mohli scházet pouze o víkendech. Pavel Jančík: Je dost možné, že nás to někdy v budoucnu čeká. Jak všichni víme, nic netrvá věčně. Ovšem hudbu máme všichni rádi a kapela je pro nás taková srdcovka. Rozhodně chceme hrát tak dlouho, jak to půjde. O rozpuštění kapely zatím ani neuvažujeme.

Jaké hudební skupiny či interpreti vaši tvorbu ovlivnili?

Jiří Pavlačka: Chceme, aby naše hudba byla určitým způsobem osobitá, snažíme se do ní dát i něco ze sebe. Já osobně poslouchám hodně různých stylů hudby, od rapu, přes rock, až po hard-core. Hudebně se nechávám inspirovat jak známějšími interprety, jako jsou například Thirty Seconds to Mars nebo Simple Plan, tak i méně známými, jako Red Sun Rising, We the Kings, nebo Too Close to Touch. David Pečinka: Přiznám se, že zahraniční scénu moc v malíku nemám. Baví mně spíše hudba s českými texty. Ze zahraničních interpretů mám ale opravdu rád skupinu Skillet, Eda Sheerana nebo méně známé All Faces Down.

Inspiruje vás i někdo z české hudební scény?

Matouš Vrbík: Česká hudební scéna nás inspiruje hlavně texty. Napsat dobrý český text je poměrně náročná záležitost. Snažíme se, aby texty nebyly nijak konkrétně zaměřené a aby si v našich písních našel každý to svoje. Textuju hlavně já a v poslední době i Jirka s Davidem. Osobně mám rád texty třeba od kapely Kryštof a Chinaski. Co tak tuším, tak David může Nebe, Mirai a ATMO music a Jirka v poslední době ujíždí na Paulie Garandovi nebo Poetice. Jiří Pavlačka: Rád bych ještě zmínil československou partičku, která si říká John Wolfhooker. Kluci hrají hodně energickou a inspirující hudbu a v kapele je posloucháme úplně všichni.

Spolupracují na skládání hudby všichni členové, nebo máte jednoho hlavního skladatele?

Pavel Jančík: Psaní textů je spíše práce pro jednotlivce, až později skupinově ladíme detaily, je-li to třeba. Každý má svůj styl psaní a nenechá si do něj moc zasahovat. Co se týká hudby, tak většinou jeden z nás přijde s hlavní melodií nebo riffem a ten pak na zkoušce společně rozvineme a přivedeme k finální podobě. Při nahrávání dochází ještě k drobným a spíš kosmetickým úpravám v oblasti aranží.

Plánujete v blízké době vydat další album?

David Pečinka: Materiál na novou desku je zcela hotový a nahrávání je v plném proudu. Nahrané máme bicí s basou a právě teď postupně ladíme a nahráváme kytary. Nahrávání desky se táhne trochu déle, než jsme čekali, ale každým dnem jsme blíž jejímu vydání. Zatím můžeme fanouškům prozradit, že se na nové desce objeví jedenáct zbrusu nových písní pouze s českými texty. Některé už jste mohli zaslechnout na našich živých vystoupeních, na ostatní si ale budete muset počkat. V letním období se běžně účastníte místních hudebních festivalů. Jaké koncerty v tomto roce plánujete? Kde vás uvidíme hrát? Matouš Vrbík: Je tomu tak. V létě neradi vynecháváme již tradiční festivaly, jako jsou například Pelíšek Fest, Slavnosti Pernštejnského panství nebo Wůdštok na psím kruháči. Akce na tento rok jsou prozatím v jednání. Na jaře nás čeká menší koncertní pauza z důvodu maturity jednoho z členů kapely. O nadcházejících koncertech budeme ale fanoušky včas informovat prostřednictvím našich facebookových stránek.

Kde nejdál od domova jste koncertovali?

Jiří Pavlačka: Koncerty míváme hlavně na Moravě. Již dvakrát jsme jeli menší zimní turné se spřátelenými kapelami z Vysočiny. Koncert nejdál od domova proběhl v Praze. Ovšem za největší úspěch považujeme koncert, na němž jsme hostovali jakožto předkapela skupiny zakázanÝovoce na podzim roku 2015. Vystoupili jsme zhruba před 200 lidmi. Koncert se tehdy konal v brněnském kulturním centru Semilasso.

Uvažuje někdo z vás, že by se chtěl v budoucnu hudbou živit?

Pavel Jančík: Určitě je to snem nás všech. Hudba nás baví a děláme ji rádi. S rostoucím věkem, ubývajícím počtem mozkových buněk a pozvolným nárůstem pivního laloku, jsme ale došli ke zjištění, že prosadit se dnes na hudební scéně není zcela jednoduché. Interpretů stále přibývá, proto pro nás hudba zůstává spíše koníčkem. Sen v nás však zůstává i nadále.

Autor: Redakce

5.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

V nemocnici naučí mýt ruce

Pátek ráno na Vysočině. Snímek je ze silnice ve směru od Kamenice nad Lipou na Pelhřimov poblíž Božejova.
AKTUALIZOVÁNO
27

Sníh znovu komplikuje dopravu na Vysočině

AKTUALIZOVÁNO

Novým generálním ředitelem Žďasu byl jmenován Pavel Cesnek

Žďár nad Sázavou – Žďárský strojírenský a metalurgický podnik Žďas, který loni v srpnu koupila čínská společnost CEFC Group (Europe) Company, vede od minulého týdne Pavel Cesnek. Na postu šéfa firmy vystřídal Miroslava Šabarta.

V Horní Rozsíčce hořela garáž

Horní Rozsíčka – U požáru garáže a dřevěného přístřešku v Horní Rozsíčce zasahovalo v noci ze čtvrtka na pátek šest hasičských jednotek. Škoda se vyšplhala na 750 tisíc korun.

Kateřina Mičková získala pohárový aquatlonový bronz

Praha – Aquatlon a Kateřina Mičková. Toto spojení si dobře zapamatujte. Mladá závodnice ze Žďáru nad Sázavou se totiž v tomto čím dále více populárním sportu letos prokousala v celkovému třetímu místu v žákovské kategorii.

V derby jde o hodně hlavně Moravci

Radešínská Svratka, Moravec – Jednoznačným tahákem 19. kola východní skupiny I. B třídy bude nedělní derby mezi fotbalisty domácí Radešínské Svratky a Moravce. Souboj pátého s třetím týmem tabulky má větší důležitost pro hostující celek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies