Osobnost Deníku
Přečíst článek >

První, avšak velmi krátkou kapitolu, napsali ukrajinští hráči v době, kdy štěpánovský fotbalový klub neměl v názvu svého generálního partnera, ale nesl název Spartak. „Když jsme, jako železárny, začali obchodovat na Ukrajině, dostali jsme od majitele místní slévárny typ na dva fotbalisty. Jmenovali se Viktor Drapinskyy a Andrii Bogach. Ti se u nás ovšem dlouho neohřáli. Za Štěpánov hráli asi půl roku a pak oba odešli. I když tu dlouho nebyli, tak se nám ta spolupráce líbila. Proto jsme si od kluků z Ukrajiny, co byli v železárnách zaměstnaní, nechali doporučit další hráče. Tentokrát už ne od Ternopilu, ale původem z Novyjho Rozdilu," popisuje začátky spolupráce s ukrajinskými fotbalisty dnešní trenér FK Železárny Štěpánov Ivo Jílek, který, jelikož pracuje pro místní železárny, figuruje i jako velmi důležitá spojka mezi klubem a firmou.

Stalo se tak, že v roce 2007 vítali ve Štěpánově Ukrajince další. „Na pozvání k nám přijeli Vasyl Vovchuk, Vitaliy Kutnyk a Andriy Haraptso. Větší zádrhel nastal při vyřizování přestupů. Haraptso měl totiž na Ukrajině profesionální smlouvu. Muselo tudíž dojít k takzvané reamaterizaci. Kvůli tomu se nám ten přestup tehdy trochu natáhl. Muselo se hodně vyřizovat, volalo se k nim, bylo to docela komplikované," vzpomíná Jílek.

Po roce se složení „ukrajinské kolonie" opět měnilo. Místo Vovchuka přicestoval do Štěpánova Volodymyr Kovalchuk. „Já do Česka šel hlavně kvůli fotbalu a kvůli tomu, že jsem mohl vydělat nějaké peníze," popisuje dnes už velmi dobrou češtinou Kovalchuk, který se s oběma stávajícími hráči znal z týmu, ve kterém společně hráli. „Všichni jsme ročník 85 a prakticky jsme znali jenom fotbal. Na Ukrajině to nebylo a vlastně ani teď není s penězi moc dobré, takže jsem uvítal možnost jít do Česka. To, co jsem vydělal tady, bych na Ukrajině nikdy neměl," dodává.

Hráči Kutnyk, Kovalchuk a Haraptso tvořili dlouhou dobu trojici, na kterou si místní zvykli a přestali je brát za něco zvláštního. Začátky ovšem byly jiné. „Když sem kluci přišli, tak to dělalo trošku zlou krev. Měli kvůli fotbalu, oproti ostatním pracovníkům z Ukrajiny, trošku lepší podmínky, lepší práci, aby mohli trénovat. Taky ze začátku vždycky po odehrání zápasů okamžitě odjížděli domů. Ostatní to samozřejmě viděli. Ale časem si to sedlo a emoce šly stranou," říká Jílek.

Svých „fotbalových výhod" si ukrajinští fotbalisté ve službách Štěpánova byli vědomi. Na druhou stranu si museli při utkáních protrpět i chvilky krajně nepříjemné. „Když jsme jezdili na zápasy, tak nám fanoušci našich soupeřů často sprostě nadávali, to úplně ok nebylo. I když jsme ze začátku příliš nerozuměli, za dva tři měsíce už to člověk vnímal. Ale i to ovšem postupem času opadávalo. Lidi si na nás zvykli, okoukali jsme se," popisuje Kutnyk. A zapravdu mu dává i Jílek. „Kluci toho museli hodně překousnout, občas to bylo dost vyhrocené. Lidi na ně sprostě pokřikovali. Častokrát to bylo za hranou, ale opadlo to a teď už je to jen výjimečné."

Ukrajinskou kulturu, kterou do kabiny přinesli, nepoznávali jejich čeští spoluhráči pouze z vyprávění. „Když jsme v roce 2009 slavili postup, tak jsme zorganizovali zájezd. Jelo nás tehdy asi třicet, pětatřicet. Měli jsme domluvený zápas proti týmu z Novyjho Rozdilu. Po městě byly vylepené plakáty, na stadionu tehdy bylo strašně moc lidí, skvělý zážitek. Nakonec jsme tam pobyli asi čtyři dny," líčí Jílek.

Před rokem a půl se ale trojice rozpadla. Za rodinou se zpět vrátil Andriy Haraptso. „Někdo mu sehnal na Ukrajině práci, kterou tam člověk běžně nesežene, tak odešel. Po jeho odjezdu jsme už nikoho nesháněli, a tak tady byli kluci delší dobu jenom dva," popisuje stav, který byl do letošního léta aktuální Jílek.

Nečekanou shodou okolností a náhod se ovšem letos do štěpánovského dresu oblékl další Ukrajinec. Oleksandr Denysiuk, jehož příchod má na svědomí Kutnyk. „Když jsem jel letos domů, využil jsem přes mobilní aplikaci možnosti spolujízdy. Společně se mnou jel mladík, který mi vyprávěl o svém kamarádovi ze školy, který hraje futsal za Tango Brno. Tak jsem si na něj vzal číslo a zavolal mu, aby to šel zkusit. A od letošního podzimu za nás hraje," seznamuje s okolnostmi přestupu Kutnyk. Už tři zápasy tak nastupuje štěpánovský tým opět se třemi hráči z Ukrajiny.

Pokud by ale někomu byla exotika v podobě ukrajinských fotbalistů málo, má možnost vyrazit na štěpánovský „B" tým, za který bude nově nastupovat i tuniský fotbalista Slama Walid. „I když Slama fotbal dlouho nehrál, tak jsme jeho přestup udělali. Za béčko může klidně hrát a pro ostatní bude snad příjemným zpestřením," říká Jílek.