Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jaro se Žďáru napovedlo. Jak bude znít vaše hodnocení druhé části soutěže?
Nejsem s ním spokojený, ale my jsme si už v zimě řekli, že kádr nijak zvlášť posilovat nebudeme, že sezonu dohrajeme s tím, co je. Byly tam i nahrané body. Čekali jsme, že se zranění hráči uzdraví, jenže někteří se neuzdravili a nezasáhli ani do jednoho zápasu. Příčin bylo ale víc. Je to na delší rozbor.

I přes tu nespokojenost, dala by se najít nějaká pozitiva?
Tak to je těžké. Těžko něco hledat. Nevím. Ono toho pozitivního moc není, protože naše výkony nebyly ideální. Je pravda, že v některých utkáních jsme předvedli sice dobrý výkon, ale měla smolný průběh. V některých zápasech při nás nestálo ani štěstí. To není výmluva, ale realita. Hráli jsme špatně, nezvládli jsme to, není se na co vymlouvat.

Kde byste viděl hlavní příčinu neúspěchu? Co bylo vaší Achillovou patou?
Samozřejmě obrana. Ovšem největší náš problém byl útok. Jednoznačně. Naši tři útočníci dali za celou sezonu dohromady nějakých šest gólů. Třeba Luďa Procházka dal jeden jediný, a to nastoupil ve všech zápasech a měl odehraných pomalu nejvíc minut. Zkrátka pokud nedáte branku, tak nemůžete vyhrát.

Další věcí bylo i to, že jsme dostávali hrozné branky. Pokud hráč trefí z dvaceti metrů z otočky těžký balon a vymete šibenici, tak to jsou věci, které se nestávají každý den, ale nám se stanou šestkrát za jaro, a to nejde. Shrnuto a podtrženo góly jsme nedávali, poměrně dost jsme jich dostali. Tam není co pozitivně hodnotit.

Zmínil jste obranu. Ovšem ta byla hodně ovlivněna zraněními.
Obrana odehrála ve stejném složení až poslední dvě tři kola. Jinak každý zápas byla v jiném složení. Proč? Čekali jsme až se uzdraví Šindelka, když se vrátil, tak si zlomil ruku a zase vypadl na pár zápasů. Zranil se Litochleb, Bojda například neodehrál ani minutu. Takže jsme museli čekat, až se nám kluci uzdraví, pak jsme je začali zapracovávat, ale tréninkový výpadek tam samozřejmě byl vidět. Naše sestava vůbec nebyla konsolidovaná. Někteří hráči hráli na jaře na čtyřech pěti postech. Je to těžké, když jedete na záaps s jedenácti hráči, tak můžete udělat maximálně postové změny. Nedá se řict, ty hrát nebudeš, bude hrát někdo jiný.

Když si promítnete celé jaro, jaký zápas byl z vaší strany nejlepší a naopak, který byste radši vymazal z paměti?
Na jaře se nám pořádně povedly jen dva zápasy, a to v Rousínově a v Třebíči. To byly solidní zápasy. Špatné výkony jsme nepodali ani doma s Hulínem, nebo v Boskovicích, ale tam jsme nedali osm deset gólových šancí.

A ten nejtristnější výkon?
Tak Ždírec. To byl velmi trapný výkon. Jednoznačně nás přehrály Šardice. Ty nás smetly ze hřiště. Možná i Líšeň. V těchto duelech to ale nebyla otázka, že bychom podali trapný výkon, ale soupeř byl zkrátka lepší. Nedařily se nám domácí zápasy. Ty byly z naší strany hodně špatné. Paradoxně jsme podávali lepší výkony venku.

Čím to bylo? Psychikou, nebo se doma hraje hůř, protože doma mužstvo musí tvořit?
V některých zápasech určitě. To je příklad Konice. Ve 13. minutě nám utekl Kobylík, to bylo naše jediné zaváhání v utkání, a dal nám gól. Pak se zbylý čas nesl v duchu dobývání branky. Bušili jsme do nich jak hluchý do vrat. Nebyli jsme schopni dát gól. Jenomže pak přišly těžší zápasy. Měli jsme doma Šardice, Líšeň, domácí los byl těžký. Doma jsme vlastně přivítali první trojici divize. Na druhou stranu jsme ale nedokázali doma zdolat ty lehčí soupeře.

Ono přece jenom proti těmto týmům se špatně hraje. Zabetonují obranu, a soupeř pak musí branku dobývat.
To je další věc. My jsme na jaře snad ani jednou nevedli, vždycky jsme prohrávali. Tam pak šlo jen o to, jestli to dotáhneme, nebo ne. Třeba v Protivanově, oni měli dvě standardní situace, dali dva góly a my už jsme potom s tím nedokázali nic udělat. Konice to bylo v bledě modrém. Je to těžké.

Co se týče vás, budete pokračovat?
Ještě chvilku to s Liborem Štouračem zkusíme, než nás vyhodí. (smích)

Příprava vám začíná kdy?
Začínáme 8. července. Uvidíme, jak to všechno bude. Musíme sehnat nějaké hráče a trochu kádr poskládat. Problém bude také v tom, že 8. srpna je už první kolo, a moc času není.

-----------------

Sysel se na divizi těšil, závěr mu ale zhořkl

V zimě vyměnil přebor za divizi a na změnu se těšil, ovšem spackané jaro mu náladu spíše zkazilo.

„Cítím smíšené pocity. Těšil jsem se na soutěž, ale jaro nedopadlo podle našich představ a nakonec jsme byli druhým nejhorším celkem jara,“ podotkl trochu zklamaně obránce Žďáru Petr Sysel.

Ten na hřišti chyběl za celou jarní sezonu pouze jednou, a proto mohl porovnat krajský přebor, do kterého zasáhl za Bystřici, a divizi. „Je to rozdíl, jako když jedete na kole a na motorce. Je to znát, je to rychlejší. Hlavně zápasy se špicí, kdy mužstva hodně sahají k MSFL. Jinak spodek je v podstatě srovnatelný se špicí krajského přeboru.“

Žďárští fotbalisté za odvetnou část soutěže mají bilanci 3-5-7, což nejsou přílš lichotivá čísla. „Hodně to ovlivnil začátek, kdy jsme v Rájci vedli, ale v 90. minutě soupeř vyrovnal a následné utkání s Konicí, tam jsme měli několik šancí a prohráli jsme 1:0. To pak padne deka a můžete dělat, co chcete, třeba se stavět na hlavu, ale prostě to nepomůže,“ myslí si Sysel, který jako další problém vidí absenci vysokých hráčů.

„Bylo to hodně znát, oproti podzimu chybělo pět vysokých hráčů. To se podepsalo na tom, že jsme ani v zadu, ani ve předu nevyhrávali hlavičkové souboje.“

I přes nepovedené jaro se však na konec soutěže příliš netěšil. „Jaro mě s klukama strašně bavilo. To ještě umocnila šance si zahrát takovou soutěž na závěr kariéry. Parta je tady poměrně dobrá. To, že se blížil konec, beru trošku jinak. Může to pro mě být klidně poslední zápas na nějaké úrovni,“ je si vědom osmatřicetiletý obránce.

Ten však zatím konec kariéry neohlašuje. „Domluvili jsme se, že naskočím do přípravy s tím, že bych byl k dispozici pro áčko i pro béčko, protože už nedokážu odhadnout, jestli je pro mě divize soutěží, kterou bych stíhal. Hlava by chtěla, ale tělo? V těhle letech je to pochopitelné.“